Dekadence autosexuálů 

Novinky.cz, 11. 5. 2019 

 

Spisovatelka a feministka Ghia Vitaleová z amerického Long Islandu prohlašuje sama sebe za autosexuálku. To znamená, že nejraději randí sama se sebou. Zamilovala se prý do sebe už před léty a v březnu 2017 se sama se sebou dokonce zasnoubila. Pravda, zásnubní prstýnek, který si koupila za pět dolarů, nemůže nosit kvůli alergii na kov. To ale údajně nemění nic na skutečnosti, že si své zasnoubení užívá. Je prý sama se sebou moc šťastná a snaží se, aby si byla tou nejlepší milenkou.

Její rande vypadá následovně: Zapálí si někde v soukromí svíčku, oblékne si hezké šaty, dá něco dobrého k jídlu a pak se mazlí sama se sebou. A jak v jejím pojetí vypadá skvělý sex? Stoupne si nahá před zrcadlo, pustí romantickou hudbu a masturbuje před ním.

Ghia, třicátnice kyprých tvarů, byla prý jako dítě zmatená z toho, že se tak moc líbí sama sobě a přitahuje se. Což se nedalo říct o jejím okolí, kterému připadala trochu moc při těle. To ji trápilo a měla kvůli tomu nízké sebevědomí.

Teprve po absolvování vysoké školy (2013) si prý uvědomila, že bude podle všeho autosexuálka. A ulevilo se jí, když konečně mohla pojmenovat svoji sexualitu. „Miluji se pro svoji jedinečnost, kreativitu a krásu," tvrdí. A uvažuje o svatbě. Sama se sebou, samozřejmě.

Ve své lékařské praxi jsem se opakovaně setkal s muži i ženami, kteří si úplně vystačí sami se sebou. Dnes tvoří část lidí, kterým se líbí životní styl označovaný jako single. Na rozdíl od běžných single jsou tito autosexuální jedinci narcisticky zahledění sami do sebe. A to způsobem, který můžeme označit jako chorobný.

Projevuje se to řadou rysů. Často je sexuálně vzruší třeba to, že si představí své vlastní tělo a jeho intimní partie. Tito lidé, kteří teď mohou používat módní název autosexuálové, tvrdí, že si i v sexu úplně vystačí sami se sebou. Ale podobně to prý mají také v jiných oblastech života.

Bohužel se u nich často setkávám s tím, že nemají a nikdy neměli ani tu nejjednodušší schopnost romanticky se do někoho zamilovávat. Jejich způsob myšlení a chování budí dojem toho, čemu v klinických popisech říkáme autismus.

Charakteristické je pro ně, že se tento autismus soustřeďuje hlavně na oblast partnerského sexu. Příznačné je rovněž to, že tito muži i ženy nechápou sexualitu jako partnerskou záležitost.

Někdy dovedou sexuologům nebo svému okolí dlouze vyprávět o tom, jak by chtěli založit rodinu a mít kupu dětí. Nikdy však nedokázali se svým partnerem, obvykle jen teoretickým, navázat něco, co bychom mohli označit jako citový vztah.

Typické se pro ně jeví i to, že své narcistické vlastnosti nechápou jako něco negativního. A pokud jde o jejich erotický autismus, často si ho vysvětlují nepřízní osudu, smůlou ve výběru partnerů nebo přátel atd.

Autoerotika provází lidstvo od nepaměti

Těchto autosexuálně smýšlejících jedinců, kteří praktikují téměř výlučně autoerotiku, v moderní společnosti přibývá. Součástí jejich poruchy bývá obvykle i to, že je svérázný způsob života nijak výrazně nedeprimuje.

A pokud díky osudovým náhodám přece jenom založí rodinu, chovají se ke svému okolí sobecky a citově chladně. Partnerský sex je brzy začne nudit. Změnu však nehledají v nových intimních vztazích. Spíš si své erotické zážitky zpestřují pomocí pornografie.

I když je pravda, že část z nich i pomocí trestné činnosti. Opakovaně jsem se setkal s citově chladnými autosexuály, kteří se dopouštěli různých sexuálních deliktů, a to zejména s dětmi nebo s mladistvými. Většinou nešlo o muže, kteří by byli pedofilní. Neměli k dětem žádný vztah. Používali je jen jako objekty, se kterými mohli snadno manipulovat.

Autoerotika, a tedy také „autosexualita", provází lidstvo od nepaměti. Ovšem snahy udělat z autosexuality regulérní životní styl nebo i určitou filozofii mi připadají naprosto zcestné. A je přitom lhostejné, jestli se jejich propagátoři budou zaklínat obhajobou práv na individuální svobodu či takzvanou korektností anebo jinými myšlenkami.

I kdybychom připustili, že autosexualita může být projevem jakéhosi tvořivého lidského ducha, je jasné, že ten duch zůstal zcela zahleděný do sebe sama.

A to nemluvím o nejdůležitější věci: je v rozporu s naší biologickou, a tedy i sexuální přirozeností, kterou těžko podřídíme nějakým nesmyslně vyspekulovaným nápadům.

Jde o jednoznačný mentální defekt, který se někdo snaží za pokrok jen vydávat.

Kdyby jevy, jako je třeba autosexualita, nebyly medializované, zejména na internetu a sociálních sítích, mohli bychom nad nimi mávnout rukou a brát je jako soukromou záležitost těch lidí, kterých se týkají. Jenže tak jednoduché to bohužel není.

Do sebe uzavření autosexuálové jsou jedním z mnoha signálů dekadence současné společnosti. Tito lidé obvykle nedokážou vytvářet trvalé partnerské vztahy, a tedy ani rodiny. Ty ještě nepřestaly být základním stavebním kamenem každé normální společnosti.

Nedávno jsem se dočetl, že existují ženy, které si nepřejí rodit děti, protože by tím ve svých důsledcích přispívaly k poškozování životního prostředí na matičce Zemi. Pro ně by mohla být autosexualita logickým řešením. Ani tohle však nemůžeme vydávat za nějakou společenskou revoluci nebo snad pokrok. Jde o jednoznačný mentální defekt, který se někdo snaží za pokrok jen vydávat.

 

Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN Praha

Náplň činnosti Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Sexuologický ústav poskytuje léčebnou a poradenskou péči pacientům a pacientkám s problémy v pohlavním životě. Součástí klinické práce ústavu je zejména:

  • diagnostika a léčba sexuálních poruch
  • diagnostika a léčba poruch sexuální identifikace
  • diagnostika a léčba parafilií. (sexuálních deviací)
  • posuzování a ochranné léčení pachatelů sexuálních deliktů
  • vyšetřování a léčba poruch plodnosti muže
  • spermiologická laboratoř se spermabankou

Poskytované poradenské služby zahrnují též antikoncepci a poradenství o sexuálních aspektech HIV/AIDS (včetně anonymního testování).

Sexuologický ústav zabezpečuje pregraduální výuku sexuologie na 1.lékařské fakultě UK. Pracovníci ústavu mají přednáškové cykly sexuologie též na jiných vysokých školách. Ústav je klinickou základnou Subkatedry sexuologie IDVZ a zabezpečuje postgraduální vzdělávání lékařů v sexuologii.

Ústav se podílí na opakovaných průzkumech sexuálního chování obyvatel ČR, na projektech, které se zabývají sociálním postavením gayů, lesbiček, bisexuálů a na různých epidemiologických šetřeních v oblasti pohlavně přenosných onemocnění.

Koncepce činnosti Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN

Sexuologický ústav je v této zemi jedinečným zařízením. Svým smíšeným charakterem zdravotnicko - školského charakteru i svou tradicí.

Pedagogická a výchovná činnost

Pracovníci ústavu se podílejí na pregraduální i postgraduální výchově lékařů i středně zdravotnických pracovníků. Domnívám se, že studenti lékařské fakulty by měli mít zařazen ucelený přednáškový blok ze sexuologie, protože je v silách ústavu takový blok (podobně jako je poskytován bakalářům) zajistit. Stávající stav přednášek a cvičení v rámci výuky gynekologie, psychiatrie a fysiologie považuji za nedostatečný. Až se konečně ustálí nová koncepce doškolování lékařů, budeme moci opustit symbiózu s IDVZ a stát se akreditovaným pracovištěm, které vede postgraduální výchovu, organizuje klinickou práci hostujících lékařů a uděluje atestační osvědčení, případně parciální licence. Sexuologický ústav a jeho zaměstnanci se vždy vydatně podíleli na sexuální výchově obyvatelstva, zejména dětí, mládeže a rizikových skupin. Také na výchově pedagogů a odborníků jiných oborů (psychologové, právníci, policisté).

Věda a výzkum

Sexuologický ústav má dlouhou tradici úspěšného řešení různých vědeckých problémů. V současné době zde řešíme grantový výzkum spermiologických hodnot v jednotlivých dekádách od konce padesátých let. Ústav se také podílí na výzkumech sexuálního chování obyvatelstva (další průzkum na randomizovaném vzorku populace chystáme v roce 1998.

Léčebná a preventivní činnost

Pojetí naší sexuologické klinické práce je komplexní. Ambulance ústavu řeší jak reprodukční, tak behaviorální problémy pacientů. Zejména spermiologická laboratoř a spermabanka ústavu nabývají na významu. Špičkovou úroveň péče je možné zajistit jen soustavným doškolováním lékařů a SZP. Zejména v oblasti sexuálních dysfunkcí, falopletyzmografického vyšetřování, vyšetřování a léčby poruch sexuální orientace a identifikace, jakož i při posuzování a léčbě pachatelů sexuálních deliktů a jejich obětí. Pokračuje činnost antikoncepční poradny a sexuologické poradny pro HIV/AIDS (spolu s možností anonymního a bezplatného testování HIV, hrazeného z provozní dotace MZd).

Sexuologická společnost

Sexuologická společnost ČLS JEP sdružuje sexuology i odborníky jiných oborů se zájmem o tuto problematiku. Podílí se velkou měrou na zvyšování úrovně odborných znalostí svých členů, zajišťuje a garantuje pořádání odborných sympozií a seminářů. Společnost zajišťuje i výměnu informací mezi jejími členy.

Počet členů: 185

Sexuologická pracoviště:

  • Nemocnice sv. Anny v Brně, sexuologické oddělení
  • Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, sexuologické oddělení
  • Psychiatrické oddělení, sexuologické oddělení, Liberec
  • Nemocnice v Českých Budějovicích, sexuologické oddělení
  • FN v Olomouci, Psychiatrická klinika, sexuologické oddělení
  • Psychiatrická léčebna v Praze 8 v Bohnicích, sexuologické oddělení
  • PL v Jihlavě
  • PL Kosmonosy
  • PL Horní Beřkovice
  • PL Havlíčkův Brod
  • PL Opava
  • PL Dobřany
  • PL Kroměříž

Kontaktní adresa:

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. – předseda
Sexuologický ústav
Apolinářská 4, 128 08 Praha 2
telefon: +420 224 968 232
fax: +420 224 968 233
e-mail: jaroslav.zverina@lf1.cuni.cz

RSSRSS| normal| tisktisk
Privátní poradna doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.