Sexuolog Jaroslav Zvěřina: Neskandalizujme případy zneužívání dětí

Novinky.cz, 28. 3. 2015

Nikdy v minulosti jsme se nezabývali tak intenzívně ochranou dětí před pohlavním zneužíváním jako dnes. Nějakou formu sexuálního obtěžování od dospělého člověka zažila v dětství asi dvě procenta mužů a pět procent žen. Přibližně v polovině případů jde o zkušenosti opakované.

Pozitivní zprávou je, že těchto případů nepřibývá. Ukazují to aspoň průzkumy, které realizujeme v pětiletých intervalech už od roku 1993. Co se změnilo nejvíce, to je komunikace mezi pachateli a oběťmi různých forem pohlavního zneužívání. Velmi ji usnadnily informační technologie, hlavně mobilní telefony a sociální sítě na internetu. To se týká všech věkových skupin.

Děti pak snadno podlehnou představě, že jde o skutečnou a velmi přitažlivou realitu, a nikoliv jen o virtuální svět. Sexuální delikventi, kteří většinou nevynikají nějakou pronikavou inteligencí, si díky těmto novinkám dovedou získat velmi rafinovaně jejich důvěru. Často žasnu nad tím, jak snadno děti a mladiství komunikují o nejintimnějších záležitostech s lidmi, o kterých prakticky nic nevědí.

Absurdní situace
Na obrovské rozšiřování nejrůznějších pornografických materiálů reagovali politici na mezinárodní úrovni tím, že kriminalizovali takzvanou dětskou pornografii. Dopustili se však nelogičnosti. Chápou totiž dítě jako osobu mladší osmnácti let. Přitom naprostá většina rozvinutých států má věkovou hranici pro právoplatný souhlas s pohlavním stykem výrazně pod touto věkovou hranicí.

Dochází tak k paradoxním situacím, kdy dvacetiletý mladík legálně udržuje intimní vztah se svou sedmnáctiletou partnerkou. Pokud si ji však vyfotí v erotické situaci, stane se pachatelem trestného činu držení dětské pornografie. Možná by právnické autority měly znovu přijmout staré dobré dělení na děti a mladistvé.

    Stíhání lidí podezřelých ze sexuálního zneužívání dětí by mělo být rozvážné a opřené o důkazy. Skandalizace případu může dítěti ublížit víc než to, k čemu došlo.

Pachateli pedofilních trestných činů jsou v naprosté většině případů muži. Tady se zatím genderovým aktivistkám nepodařilo zjednat rovné zastoupení obou pohlaví. Pachateli této trestné činnosti pak bývají muži nejrůznějšího věku. To je rozdíl v porovnání s exhibicionisty nebo sexuálními agresory. U nich je výskyt delikventů starších čtyřiceti let velice nízký.

Následky mohou být tragické
V poslední době se na internetu a v médiích často objevuje tvrzení, že muži, kteří trpí pedofilií, nejsou pro děti nebezpeční. Většinu sexuálních deliktů prý na nich páchají lidé, kteří netrpí žádnou úchylkou. Zřejmě v duchu hloupého vtipu, že „pedofil má děti doopravdy rád“. Není to pravda. Naprostou většinu opakovaných sexuálních deliktů na dětech páchají jedinci s pedofilní orientací. Pachatelé, kteří netrpí sexuální deviací, se dopouštějí trestných činů spíš na dospívající mládeži.

Následky pohlavního zneužívání jsou někdy závažné, až tragické. Závisí na stupni násilí, se kterým pachatel přistupuje ke své oběti. I nepříliš agresivní sexuální zločin však může mít pro oběť velmi negativní důsledky. Není náhodou, že vysoký výskyt pohlavního zneužívání v dětství jsme zjistili mezi prostitutkami a prostituty.
Nejlepší je dobře fungující rodina

Nejspolehlivější ochranou dětí, a to nejen před sexuálními útoky dospělých, je dobře fungující rodina. Páchání těchto nehezkých zločinů hodně napomáhají křehké vztahy ve spoustě svazků, včetně dělení na tvoje děti, moje děti a naše děti. Někdy je také otázka, jestli dítě vůbec obklopuje nějaké prostředí podobné rodině.

Řadě moralistů vadí sexuální výchova dětí a mládeže ve škole. Pomíjejí fakt, že do ní patří i prevence pohlavního zneužívání. Žádný dospělý nemá právo je sexuálně obtěžovat. Děti se také musí dozvědět, jak se před tímto zneužíváním chránit.

Zvláštní kapitolou postmoderní společnosti je skutečné nebo i jen domnělé pohlavní zneužívání dětí ze strany vlastních a nevlastních otců. Často jde o střídající se partnery matek samoživitelek. Některé případy ale zavánějí na první pohled něčím jiným než sexuálním deliktem. Vyšetřoval jsem opakovaně zavržené otce, proti kterým bylo vzneseno obvinění z pohlavního zneužití dítěte se zpožděním pěti i více let.

Přístup vládních i nevládních institucí pečujících o děti bývá někdy velmi necitlivý k lidem podezřelým z pohlavního zneužití dítěte. To platí zejména pro případy, kdy nešlo o surový, agresivní čin a při kterých navíc ani nedošlo k pohlavnímu styku. Kroky institucí budí někdy dojem, že hon na obviněného je pro ně důležitější než ochrana dítěte před tím, aby nedocházelo k pokračování trestného činu.

Ohlašovací povinnost
Práci psychiatrů a sexuologů velmi komplikuje také uzákoněná ohlašovací povinnost. Podle ní musí každý občan hlásit úřadům i jen podezření na pohlavní zneužívání dětí. Ale který pedofilní delikvent se půjde svěřit lékaři, když ví, že ten je povinen oznámit jeho deviantní sklony příslušným úřadům?

Celá situace volá po rozumnějších opatřeních a racionálnější ochraně dětí. Stíhání pachatelů by podle mě mělo být rozvážné, opřené o důkazy. Nejhorší jsou různí samozvaní nadšenci, ať už ze sousedství, nebo z různých charitativních či dobrovolných organizací. Měli by krotit své emoce ve vztahu k podezřelým. Snadno totiž napáchají více škody než užitku. V řadě případů se může ukázat, že k ničemu nedošlo nebo zmíněný skutek dítě nijak vážně nepoznamenal. Daleko víc je pak může traumatizovat medializace a skandalizace jejich případu.

Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN Praha

Náplň činnosti Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Sexuologický ústav poskytuje léčebnou a poradenskou péči pacientům a pacientkám s problémy v pohlavním životě. Součástí klinické práce ústavu je zejména:

  • diagnostika a léčba sexuálních poruch
  • diagnostika a léčba poruch sexuální identifikace
  • diagnostika a léčba parafilií. (sexuálních deviací)
  • posuzování a ochranné léčení pachatelů sexuálních deliktů
  • vyšetřování a léčba poruch plodnosti muže
  • spermiologická laboratoř se spermabankou

Poskytované poradenské služby zahrnují též antikoncepci a poradenství o sexuálních aspektech HIV/AIDS (včetně anonymního testování).

Sexuologický ústav zabezpečuje pregraduální výuku sexuologie na 1.lékařské fakultě UK. Pracovníci ústavu mají přednáškové cykly sexuologie též na jiných vysokých školách. Ústav je klinickou základnou Subkatedry sexuologie IDVZ a zabezpečuje postgraduální vzdělávání lékařů v sexuologii.

Ústav se podílí na opakovaných průzkumech sexuálního chování obyvatel ČR, na projektech, které se zabývají sociálním postavením gayů, lesbiček, bisexuálů a na různých epidemiologických šetřeních v oblasti pohlavně přenosných onemocnění.

Koncepce činnosti Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN

Sexuologický ústav je v této zemi jedinečným zařízením. Svým smíšeným charakterem zdravotnicko - školského charakteru i svou tradicí.

Pedagogická a výchovná činnost

Pracovníci ústavu se podílejí na pregraduální i postgraduální výchově lékařů i středně zdravotnických pracovníků. Domnívám se, že studenti lékařské fakulty by měli mít zařazen ucelený přednáškový blok ze sexuologie, protože je v silách ústavu takový blok (podobně jako je poskytován bakalářům) zajistit. Stávající stav přednášek a cvičení v rámci výuky gynekologie, psychiatrie a fysiologie považuji za nedostatečný. Až se konečně ustálí nová koncepce doškolování lékařů, budeme moci opustit symbiózu s IDVZ a stát se akreditovaným pracovištěm, které vede postgraduální výchovu, organizuje klinickou práci hostujících lékařů a uděluje atestační osvědčení, případně parciální licence. Sexuologický ústav a jeho zaměstnanci se vždy vydatně podíleli na sexuální výchově obyvatelstva, zejména dětí, mládeže a rizikových skupin. Také na výchově pedagogů a odborníků jiných oborů (psychologové, právníci, policisté).

Věda a výzkum

Sexuologický ústav má dlouhou tradici úspěšného řešení různých vědeckých problémů. V současné době zde řešíme grantový výzkum spermiologických hodnot v jednotlivých dekádách od konce padesátých let. Ústav se také podílí na výzkumech sexuálního chování obyvatelstva (další průzkum na randomizovaném vzorku populace chystáme v roce 1998.

Léčebná a preventivní činnost

Pojetí naší sexuologické klinické práce je komplexní. Ambulance ústavu řeší jak reprodukční, tak behaviorální problémy pacientů. Zejména spermiologická laboratoř a spermabanka ústavu nabývají na významu. Špičkovou úroveň péče je možné zajistit jen soustavným doškolováním lékařů a SZP. Zejména v oblasti sexuálních dysfunkcí, falopletyzmografického vyšetřování, vyšetřování a léčby poruch sexuální orientace a identifikace, jakož i při posuzování a léčbě pachatelů sexuálních deliktů a jejich obětí. Pokračuje činnost antikoncepční poradny a sexuologické poradny pro HIV/AIDS (spolu s možností anonymního a bezplatného testování HIV, hrazeného z provozní dotace MZd).

Sexuologická společnost

Sexuologická společnost ČLS JEP sdružuje sexuology i odborníky jiných oborů se zájmem o tuto problematiku. Podílí se velkou měrou na zvyšování úrovně odborných znalostí svých členů, zajišťuje a garantuje pořádání odborných sympozií a seminářů. Společnost zajišťuje i výměnu informací mezi jejími členy.

Počet členů: 185

Sexuologická pracoviště:

  • Nemocnice sv. Anny v Brně, sexuologické oddělení
  • Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, sexuologické oddělení
  • Psychiatrické oddělení, sexuologické oddělení, Liberec
  • Nemocnice v Českých Budějovicích, sexuologické oddělení
  • FN v Olomouci, Psychiatrická klinika, sexuologické oddělení
  • Psychiatrická léčebna v Praze 8 v Bohnicích, sexuologické oddělení
  • PL v Jihlavě
  • PL Kosmonosy
  • PL Horní Beřkovice
  • PL Havlíčkův Brod
  • PL Opava
  • PL Dobřany
  • PL Kroměříž

Kontaktní adresa:

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. – předseda
Sexuologický ústav
Apolinářská 4, 128 08 Praha 2
telefon: +420 224 968 232
fax: +420 224 968 233
e-mail: jaroslav.zverina@lf1.cuni.cz

RSSRSS| pro nevidomépro nevidomé| tisktisk
Privátní poradna doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.