Znásilnění zažije každá desátá žena 

Novinky.cz, 5. 11. 2016

Znásilnění se dopouští každý člověk, který donutí svou oběť k pohlavnímu styku pomocí násilí anebo jen hrozbou násilí. To, že říkám člověk, není náhodné. Tohoto trestného činu se totiž nedopouštějí jen muži na ženách, ale v lesbických vztazích občas také ženy na ženách a v homosexuálních vztazích pak i muži na mužích.

S případem, kdy žena znásilnila muže, jsem se ve své praxi soudního znalce v oboru sexuologie nesetkal, i když vyloučit tuto možnost asi úplně nelze. Na internetu propíral nedávno bulvár případ Chantae Gilmanové (26) z amerického Seattlu, která měla podle testů DNA znásilnit jednatřicetiletého muže. Vnikla k němu do bytu, když vyspával po oslavě kamarádových narozenin. Svázala ho prý a snažila se s ním souložit. Ale ať to bylo v Seattlu jakkoliv, ženy jsou pachatelkami znásilnění opravdu jen ojediněle.

Obětí znásilnění stane více než 11 % žen. Část z nich dokonce opakovaně.

O případech neznámých násilníků, kteří přepadají na ulicích a v parcích ženy, se často píše v rubrikách typu Kriminalita nebo Černá kronika. Ty však představují jen malý počet těchto trestných činů. Mnohem častěji k nim dochází mezi lidmi, kteří se znají. Podle průzkumů sexuálního chování obyvatel České republiky, které děláme s kolegou Petrem Weissem, se obětí znásilnění stane více než 11 % žen. Část z nich dokonce opakovaně.

To znamená, že těch několik set nahlášených kauz tvoří jen malý zlomek z celkového počtu těchto trestných činů. Zvláštní je i další jev. Většina žen, které odpovídají v našich anonymních průzkumech, uvádí, že je znásilnil příbuzný nebo známý. Policii naopak hlásí daleko častěji případy, kdy se na nich dopustil sexuálního násilí muž zcela neznámý nebo jen povrchně známý.

Často podceňované delikty

Ničím výjimečným není ani znásilnění mezi manžely nebo partnery. Oběť ho jen málokdy nahlásí policii. Hodně takových činů se navíc skrývá za deliktem, který je chápán jako méně závažný: za takzvaným domácím násilím.

Policie i sociální instituce dnes dokážou proti domácímu násilí účinně zasahovat. Přesto se často setkáváme s tím, že lidé tyto delikty výrazně podceňují. Je přece jasné, jak nebezpečný může být agresivní opilec, zvlášť v případě, kdy je jeho partnerka týranou matkou několika dětí, která se chová submisivně a nekonzumuje alkohol ani drogy.

Horší je to v případě, kdy se domácí násilí objeví ve vztahu dvou stejně sociálně narušených jedinců. Kriminalisté kdysi vyšetřovali pachatele, který zavraždil svou dlouholetou partnerku. Dva roky žili ve společné domácnosti a opakovaně mezi nimi docházelo k zuřivým hádkám a ke rvačkám. Oba byli navíc závislí na alkoholu.

Případů, kdy rušili noční klid a vzájemně se napadali, se stalo za poslední roky hned několik desítek. Muž byl také opakovaně podezřelý ze znásilnění ženy. Ta však svoje obvinění opakovaně brala zpět, jakmile vystřízlivěla.

Tento kalamitní vztah nemusel skončit usmrcením ženy, kdyby příslušné orgány nepodceňovaly rizika vleklých a vlastně i stereotypně se opakujících konfliktů. Už několik let můžou násilníkovi zakázat kontakt s obětí. Mentálně slabá a na alkoholu závislá žena jí nepochybně byla.

Rozvody a obvinění ze znásilnění

Delikátní jsou obvinění ze znásilnění, ke kterým dojde v době, kdy se pár rozvádí. Může jít o násilí skutečné stejně jako smyšlené, kterým se žena snaží vydírat svého muže. A někdy se stanou i případy dost kuriózní. Vzpomínám si na kauzu zemědělce, který podal žádost o rozvod. Odůvodnil ji tím, že se s ním žena neustále hádá a je mu navíc nevěrná. Také uvedl, že už spolu nemají delší dobu žádné intimní styky.

Psychiatr, který jeho manželku vyšetřil, u ní diagnostikoval poruchu osobnosti s výraznými asociálními a hysterickými rysy. Při líčení se soudce zeptal muže, kdy měl s manželkou naposledy pohlavní styk. Muž přiznal, že včera. „Jak mi to vysvětlíte?" reagoval překvapený soudce. Navrhovatel lakonicky prohlásil: „Já jsem se jí bál, pane soudce."

Pachatelé sexuálních agresí mají bohužel sklon k recidivě.

Častější bývá situace, kde rozvádějící se manželka obviní manžela ze znásilnění, protože mu chce pořádně zavařit. Netvrdím, že taková obvinění jsou vždy jen nějakou zlovolnou smyšlenkou, někdy k trestnému činu skutečně dojde. Pak je ale nesmyslné čekat na rozvodové stání. Jeho spáchání se musí oznámit a řešit okamžitě, bez ohledu na průběh rozvodu.

Když jeden člověk donutí druhého k sexu násilím nebo hrozbou násilí anebo se zbraní v ruce, jde nepochybně o čin surový, odporný a nebezpečný. Pachatele takového zločinu není správné krýt a událost je potřeba oznámit. Oběť tím může předejít dalším podobným zločinům v budoucnu. Pachatelé sexuálních agresí mají bohužel sklon k recidivě. A to se týká i těch, kteří napadají své příbuzné nebo známé.

 

Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN Praha

Náplň činnosti Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Sexuologický ústav poskytuje léčebnou a poradenskou péči pacientům a pacientkám s problémy v pohlavním životě. Součástí klinické práce ústavu je zejména:

  • diagnostika a léčba sexuálních poruch
  • diagnostika a léčba poruch sexuální identifikace
  • diagnostika a léčba parafilií. (sexuálních deviací)
  • posuzování a ochranné léčení pachatelů sexuálních deliktů
  • vyšetřování a léčba poruch plodnosti muže
  • spermiologická laboratoř se spermabankou

Poskytované poradenské služby zahrnují též antikoncepci a poradenství o sexuálních aspektech HIV/AIDS (včetně anonymního testování).

Sexuologický ústav zabezpečuje pregraduální výuku sexuologie na 1.lékařské fakultě UK. Pracovníci ústavu mají přednáškové cykly sexuologie též na jiných vysokých školách. Ústav je klinickou základnou Subkatedry sexuologie IDVZ a zabezpečuje postgraduální vzdělávání lékařů v sexuologii.

Ústav se podílí na opakovaných průzkumech sexuálního chování obyvatel ČR, na projektech, které se zabývají sociálním postavením gayů, lesbiček, bisexuálů a na různých epidemiologických šetřeních v oblasti pohlavně přenosných onemocnění.

Koncepce činnosti Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN

Sexuologický ústav je v této zemi jedinečným zařízením. Svým smíšeným charakterem zdravotnicko - školského charakteru i svou tradicí.

Pedagogická a výchovná činnost

Pracovníci ústavu se podílejí na pregraduální i postgraduální výchově lékařů i středně zdravotnických pracovníků. Domnívám se, že studenti lékařské fakulty by měli mít zařazen ucelený přednáškový blok ze sexuologie, protože je v silách ústavu takový blok (podobně jako je poskytován bakalářům) zajistit. Stávající stav přednášek a cvičení v rámci výuky gynekologie, psychiatrie a fysiologie považuji za nedostatečný. Až se konečně ustálí nová koncepce doškolování lékařů, budeme moci opustit symbiózu s IDVZ a stát se akreditovaným pracovištěm, které vede postgraduální výchovu, organizuje klinickou práci hostujících lékařů a uděluje atestační osvědčení, případně parciální licence. Sexuologický ústav a jeho zaměstnanci se vždy vydatně podíleli na sexuální výchově obyvatelstva, zejména dětí, mládeže a rizikových skupin. Také na výchově pedagogů a odborníků jiných oborů (psychologové, právníci, policisté).

Věda a výzkum

Sexuologický ústav má dlouhou tradici úspěšného řešení různých vědeckých problémů. V současné době zde řešíme grantový výzkum spermiologických hodnot v jednotlivých dekádách od konce padesátých let. Ústav se také podílí na výzkumech sexuálního chování obyvatelstva (další průzkum na randomizovaném vzorku populace chystáme v roce 1998.

Léčebná a preventivní činnost

Pojetí naší sexuologické klinické práce je komplexní. Ambulance ústavu řeší jak reprodukční, tak behaviorální problémy pacientů. Zejména spermiologická laboratoř a spermabanka ústavu nabývají na významu. Špičkovou úroveň péče je možné zajistit jen soustavným doškolováním lékařů a SZP. Zejména v oblasti sexuálních dysfunkcí, falopletyzmografického vyšetřování, vyšetřování a léčby poruch sexuální orientace a identifikace, jakož i při posuzování a léčbě pachatelů sexuálních deliktů a jejich obětí. Pokračuje činnost antikoncepční poradny a sexuologické poradny pro HIV/AIDS (spolu s možností anonymního a bezplatného testování HIV, hrazeného z provozní dotace MZd).

Sexuologická společnost

Sexuologická společnost ČLS JEP sdružuje sexuology i odborníky jiných oborů se zájmem o tuto problematiku. Podílí se velkou měrou na zvyšování úrovně odborných znalostí svých členů, zajišťuje a garantuje pořádání odborných sympozií a seminářů. Společnost zajišťuje i výměnu informací mezi jejími členy.

Počet členů: 185

Sexuologická pracoviště:

  • Nemocnice sv. Anny v Brně, sexuologické oddělení
  • Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, sexuologické oddělení
  • Psychiatrické oddělení, sexuologické oddělení, Liberec
  • Nemocnice v Českých Budějovicích, sexuologické oddělení
  • FN v Olomouci, Psychiatrická klinika, sexuologické oddělení
  • Psychiatrická léčebna v Praze 8 v Bohnicích, sexuologické oddělení
  • PL v Jihlavě
  • PL Kosmonosy
  • PL Horní Beřkovice
  • PL Havlíčkův Brod
  • PL Opava
  • PL Dobřany
  • PL Kroměříž

Kontaktní adresa:

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. – předseda
Sexuologický ústav
Apolinářská 4, 128 08 Praha 2
telefon: +420 224 968 232
fax: +420 224 968 233
e-mail: jaroslav.zverina@lf1.cuni.cz

RSSRSS| pro nevidomépro nevidomé| tisktisk
Privátní poradna doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.