Zamilovanost je stres a někdy i těžká choroba, říká sexuolog

denik.cz, 19. 2. 2015

 

Táborský sexuolog Jaroslav Zvěřina z praxe ví, že sem tam nějaká zamilovaná esemeska pro trvalý vztah nestačí. Jinak je ale zamilovanost návykové. 

Někdy stačí jen esemeska, aby člověk věděl, že ten druhý na něj myslí a chová k němu ty krásné city, kvůli nimž mnohdy ztrácíme hlavu, soudnost a nezřídka i pochopení od okolí. Pro dlouhodobý partnerský vztah ale nestačí, i když po dlouhém společném soužití určitě potěší. Na vztahu, jak potvrzuje táborský sexuolog Jaroslav Zvěřina, je třeba pracovat a přidávat i pravidelný sex. Žádné výmluvy na věk tady neplatí.

Co se v nás děje, když se zamilováváme?
To je na dlouhé povídání, ale nejvíc se cesta k zamilovanosti z lékařského hlediska podobá těžkému stresu.

To nezní moc optimisticky.
Při zamilovávání jsme pod vlivem neurohormonálních produktů, a ta zblblost, kterou zamilovaný vykazuje ve vztahu k objektu, tak ta je zprostředkovaná nepochybně endorfiny a dokonce i kanabinoidy, což jsou drogy, které si člověk vytváří sám pod vlivem romantických emocí. Příroda to zařídila tak dobře, že ten zamilovaný je tak trochu mimo.

Když jsme pod vlivem kanabinoidů, znamená to, že se zamilovanost může stát návykovou?
Nepochybně, stejně jako každá jiná sexuální aktivita. Zamilovanost je někdy těžká choroba, zvlášť když se zvrhne do erotomanických bludů, které jsou uchovávány. Naštěstí se to nestává často.

Neustále se vedou diskuze, jak dlouho nám takový stav zamilovanosti vydrží. Jak podle vás?
Akutní zamilovanost, která se podobá stresu, řádově trvá měsíce, řekněme do půl roku. Pak už je trošku udržovaná vzájemnou komunikací, což je již víc racionálnější.

Vydrží nám ta chemie v nás na celý život, díky čemuž se pak můžeme stále zamilovávat?
Některým lidem opravdu vydrží na celý život, ale to je velmi individuální. Máte zase na druhé straně lidi, kteří se zamilovali jednou, dostali po čenichu a pak vám řeknou, že už by do něčeho takového nikdy nešli. Nebádal jsem ale, co je v tomto většinové. Řekl bych, že spíš to opakování, protože i další sexuologové říkají, že člověk jako živočišný druh je stvořený pro sukcesivní stavy zamilovanosti, neboli že jdete z jedné lásky do druhé. Málokdy to končí jedním vztahem.

Máte jednoduchou radu, co dělat, aby nám hezký vydržel hodně dlouho?
Kromě té první zamilovanosti už ten vztah musí být motivován i racionálnějšími důvody. Tak je třeba chovat se slušně a aby na vás bylo spolehnutí. Protože hlavním motorem partnerského vztahu musí být důvěra jednoho k druhému. Pokud to v něm není, tak je marné vztah udržovat.

Hodně párů se rozchází třeba i kvůli sexu, je ale skutečně tak strašně důležitý?
Z hlediska sexuologického je velmi důležité, aby kontakty jako jsou mazlení a sex nebyly vystaveny dlouhým pauzám. Často se setkáváme s tím, že se na něj lidi z různých důvodů tak nějak vykašlou a pak je velmi obtížné tělesnou intimitu znovu obnovovat. Znamená to, že je důležité intimní vztah alespoň trošku neustále udržovat a pěstovat. V jistém věku je určitě důležitý, pro dříve narozené už možná ztrácí na přitažlivosti, ale také ne vždy. Jsou lidé, kteří si do poměrně vysokého věku sex uchovávají. Až mne někdy i jako odborníka překvapí, jak si ti osmdesátníci považují, že si ho stále mohou navzájem poskytovat.

Autor: Alena Šatrová

 

RSSRSS| pro nevidomépro nevidomé| tisktisk
Privátní poradna doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.