Sex po padesátce je stále důležitou součástí života mužů

Tabuonemocneni.cz, 

 

Hodnocení kvality života lidí ve středním a starším věku nutně zahrnuje také pohlavní život. Sexualita je oblast života, která je spojená především s rozmnožováním, i v pozdějším věku však hraje významnou roli v lidském životě.

Muži si sexu ve svém životě cení v průměru více než ženy. Asi jedna pětina mužů a žen ve věku kolem osmdesáti let věku má alespoň občas pohlavní styky.

Životní cykly

Na vrcholu své reprodukční kapacity a sexuální aktivity jsou lidé v mladém dospělém věku. Z této perspektivy je panující kult mládí v pohlavním životě lidí plně pochopitelný. Ani později však sex ze života lidí zcela nemizí. Podle nejrůznějších průzkumů považuje většina mužů a žen po padesátce sexualitu za významnou složku svého života. Jisté rozdíly mezi pohlavími zde existují. Muži si sexu ve svém životě cení v průměru více než ženy. Asi jedna pětina mužů a žen ve věku kolem osmdesáti let věku má alespoň občas pohlavní styky.

Sexuální aktivita

Význam, který starší člověk sexualitě přikládá, není u všech stejný. Mnoho záleží na biologickém stavu jedince a na jeho psychosociální situaci.

Pravděpodobnost udržení sexuální aktivity je vysoká zejména u těch starších jedinců, kteří mají fungující sexuální partnerský vztah. Ten se zdá být pro pohlavní život stárnoucích mužů a žen nejvýznamnější. Pohlavní život je spolehlivým zdrojem kladných citových prožitků. To je u lidí každého věku velmi důležité. Význam, který starší člověk sexualitě přikládá, není u všech stejný. Mnoho záleží na biologickém stavu jedince a na jeho psychosociální situaci. Něco se však přece jenom mění. Kdysi nebylo snadné najít mezi šedesátníky člověka, který je v dobré zdravotní kondici. Dnes přibývá seniorů, kteří jsou na tom překvapivě dobře fyzicky i duševně. Vděčí za to zlepšené životosprávě a pokrokům v medicíně. Sexualita je párovou záležitostí a v pokud chybí účinné sexuální podněty, naléhavost sexuálních fantasií a představ se rychle snižuje. Většina známých civilizací přiznávala a přiznává i starším mužům ženám jisté sexuální potřeby.

"Zabijáci potence"

Sexuální aktivita a potence souvisí samozřejmě s tělesným a duševním zdravím. Statistika je v tomto směru neúprosná. S věkem plynule přibývá různých vleklých neduhů, které narušují také sexuální kondici. K největším a nejčastějším „zabijákům" sexuální potence patří všechny takzvané „civilizační nemoci". Tedy arterioskleróza, vysoký krevní tlak, obezita a cukrovka. Také soustava močová a pohlavní vykazuje s věkem rostoucí výskyt problémů. K těm patří u mužů zejména potíže se záněty a zbytněním prostaty a souvisejících orgánů. S věkem prostata nabývá na objemu a velká část „dříve narozených" mužů se dočká příslušných potíží s močením. Psychika mužů ve středním a starším věku také patří k zranitelným oblastem. S věkem přibývá negativních citových stavů, zejména pak únavy, deprese a předrážděnosti. Všechny popsané problémy samozřejmě vyžadují příslušnou léčbu.

Zlom sexuálních funkcí

Na rozdíl od žen nedochází u mužů k tak náhlému zlomu sexuálních funkcí, jaké jsou spojeny s ženským klimaktériem. Pokud se nepřidají některá z chronických onemocnění, pak reprodukční schopnost muže a jeho sexuální aktivita ani s pokročilým věkem nezaniká. Statisticky vzato ovšem u mužů po padesátce roste výskyt těch, kteří ztrácejí chuť do pohlavního života, a častost jejich sexuálního vybití klesá. Uvádí se, že ve skupině 25 - 29 letých mužů je častost pocitového vyvrcholení v průměru 2-3 x týdně, zatímco ve skupině 50 letých mužů již v průměru jen asi 1 x týdně. Jde o funkci velmi individuální, a nepochybně existují výjimečně sexuálně aktivní muži, kteří si vysokou častost sexuálního vybití udrží i do pokročilého věku.

Pokles hladiny testosteronu

Pokles sexuální aktivity mužů je do značné míry závislý na hladině hlavního mužského pohlavního hormonu, testosteronu. Snižující se hladina testosteronu nemá na svědomí jen snížení sexuálního zájmu a vzrušivosti. Pokud účinek pohlavního hormonu slábne, má to také dopad na celkovou vitalitu mužů a na jejich náladu. Objevují se stavy únavnosti, psychická předrážděnost a deprese. Chybějící anabolický účinek testosteronu může oslabovat nejen svalovou hmotu, ale také způsobuje osteoporózu, tedy řídnutí kostní tkáně. Metabolické změny v tomto „mužském klimakteriu" podporují též rozvoj sekundární cukrovky a typické mužské obezity. Při ní se tuk hromadí zejména v břišní dutině a výsledkem je známé „pivní břicho" stárnoucích pánů. Snižování hladiny mužského pohlavního hormonu a související metabolické změny se v posledních letech ocitly v popředí zájmu lékařů. Ukazuje se, že mnozí takto postižení muži mohou být ze zajetí této „andropauzy" (snížení hladiny androgenů, tedy mužských pohlavních hormonů, zejména pak zmíněného testosteronu) vysvobozeni podáváním testosteronu v lékové podobě. K dispozici jsou dnes tablety, injekce, ale též transdermální testosteronové přípravky, které se jednoduše vtírají do pokožky. Ukazuje se, že u mnoha mužů v andropauze pozitivní účinky podávání testosteronu vysoce převažují nad případnými riziky takové léčby. Nejde jak uvedeno zdaleka jen o snahu o zvýšení sexuální potence. Léčba testosteronem pozitivně ovlivňuje také náladu, vitalitu a metabolismus. Muži, kteří andropauzu léčí testosteronem, se postupně zbavují své obezity a výrazně se zlepšuje také jejich sekundární cukrovka. Ani sebedokonalejší hormonální léčení však samozřejmě nenahradí dobrou životosprávu s dostatkem pohybu, pestrou stravou a zájmem o svět a lidi v okolí.

Sexualita a prostata

Zajímavé jsou moderní výzkumy souvislosti mezi pravidelností výronů semene a rozvojem prostatických potíží. Jisté je, že méně problémů s prostatou mají muži, jejich sexuální uspokojení neklesá pod dva výrony semene za týden. Jistá pravidelnost je ostatně také pro udržení sexuální výkonnosti neobyčejně významná. V obecném povědomí je obvyklá představa o sexu jako o pudové síle, která se stupňuje, když se pohlavně nežije. Podobně jako s hladem, nebo žízní, kde se chuť na jídlo a pití zvyšuje s dobou odříkání. Sexuální abstinence má ovšem účinek zcela paradoxní. Pokud sex neprovozujeme, postupně se nám ze života vytrácí. Je pak poměrně nesnadné, znovu jej v intenzitě dříve obvyklé, nastartovat. Není-li dostupná spolupracující partnerka, pak není vůbec od věci, pokud muž udržuje pravidelnost svého pohlavního vybití prostřednictvím autoerotiky. Masturbace je také sex, a doby, kdy se lidé strašili domnělými hrůzostrašnými následky onanování, jsou již dávno pryč. Častější sex je také fungujícím a zcela přirozený zdrojem zvýšené produkce testosteronu.

Sex jako fyzická zátěž

Jako inhibiční faktor sexuální aktivity se ve stáří může uplatnit také strach. Pohlavní styk je pro některé lidi vlastně jedinou větší tělesnou zátěží. Tato zátěž může být zdrojem oběhových potíží, neurologických komplikací nebo i smrti. Avšak zkušenosti ukazují, že i pacienti, kteří přestáli srdeční infarkt, nebo mozkovou příhodu, jsou často schopni uspokojivé sexuální aktivity. Strach zde není na místě. Zdravotní komplikace při pohlavním styku nejsou častější než při jiných pohybových aktivitách. Uvádí se, že pohlavní styk je asi takovou oběhovou zátěží, jako chůze svižným krokem, nebo výstup do prvého poschodí. Kardiaci, kteří dobře tolerují 75 W na ergometru, zpravidla souloží se svými partnerkami bez oběhových potíží.

Existuje přirozený mechanismus, kterým se snižuje naléhavost sexuálních potřeb, pokud v určitém životním období jedinec sexuálně aktivně nežije. Takový mechanismus může být výhodný u mužů v extrémních situacích (vojenská služba, námořní plavba, trest odnětí svobody). U mužů ve stáří chybí potřebná dynamika sexuální aktivity, která po vynucené delší přestávce pomáhá vrátit sex na dřívější úroveň. Proto při vynucených pauzách v sexuálním životě ve stáří radíme, aby muži alespoň masturbací udržovali minimální pravidelnost výronu semene jednou za 7 až 14 dní.

Transkulturální výzkumy nás poučují o tom, že v řadě civilizací staří lidé nejen že zůstávají sexuálně aktivní, ale někdy se jejich sexuální chování stává nápadně vyzývavé a sociálně rušivé. Všude na světě a tedy i u nás se staří muži podílejí též na sexuální delikvenci, a to sice jen malou, avšak nikoliv zcela bezvýznamnou měrou. Nejvyšší je podíl starých mužů ve skupinách pachatelů sexuálních deliktů vůči dětem, a to obou pohlaví. U těchto deliktů hraje často roli určitá sexuální deprivace pachatelů. Řada starších sexuálních delikventů totiž tvrdí, že nemají žádné sexuální potřeby. O to více jsme pak překvapeni jejich poměrně bohatou sexuální delikvencí.

Sexuální poruchy

Nejčastější sexuální dysfunkcí mužů je nepochybně porucha erekce (54 % dysfunkčních mužů). Na druhém místě se v našem průzkumu sexuálního chování umístila předčasná ejakulace (38 % dysfunkční populace), dále pak nedostatek sexuální potřeby (32 %), nadměrná sexuální potřeba (24 %), problémy s dosažením ejakulace (18 %) a bolesti při souloži (8 %).

  • S potížemi s dosažením plné erekce se alespoň někdy v životě setká naprostá většina mužů. Jako klinicky relevantní sexuální dysfunkci hodnotíme, když erekce opakovaně nedosahuje té úrovně, která by byla dostatečná k uspokojivému spojení pohlavních orgánů, nebo erekce ochabuje ještě před vyvrcholením. Je-li problém s erekcí setrvalý, nebo postupně se zhoršující, hovoříme o pravé sexuální poruše. Řada dysfunkčních mužů si však stěžuje spíše na občasná selhání, která narušují jejich sexuální sebevědomí a jejich partnerské vztahy. V těchto případech hovoříme o „nespolehlivé erekci". Výskyt poruch erekce se zvyšuje s věkem, zejména u mužů po čtyřicítce. V řadě průzkumů sexuálních poruch v populace je zjišťováno, že výskyt potíží s erekcí u mužů nad 50 let věku, je vyšší než v polovině případů. Dnešní muži mají na rozdíl od předchozích generací k dispozici moderní účinné medikamenty, které jsou schopny podstatným způsobem zlepšovat kvalitu ztopoření. Tuto novou éru terapie poruch erekce zahájil na počátku devadesátých let minulého století objev sildenafilu. Na podobném farmakologickém principu byla syntetizována celá řada různých preparátů, které jsou postupně uváděny do praxe. Nicméně existuje až pětina dysfunkčních mužů, kteří na podání těchto léků nereagují pozitivně. Buď u nich tyto medikamenty nijak nefungují, nebo tyto léky užívat nemohou pro jejich vedlejší účinky. Někdy sexuální reakce mužů s poruchami erekce pozitivně ovlivní léčba testosteronem. K dispozici mají lékaři také injekce, které podávají aktivní látku přímo do topořivých těles penisu a navodí tak ztopoření.
  • Druhá nejčastější sexuální porucha mužů, předčasná ejakulace, zahrnuje širokou škálu krátkého trvání pohlavních styků, kterou nelze vždy a bez výhrad chápat jako sexuální dysfunkci. Nepochybným defektem sexuální fyziologie je překotná ejakulace. Při tomto stavu dochází k výronu semene někdy již před imisí (ejaculatio ante portas), jindy při zavádění pohlavního údu do pochvy anebo po několika kopulačních pohybech. U různých autorů nalezneme různá kritéria této diagnózy. Mezinárodně dnes nejčastější je časový limit 1 minuty jako minimálního ještě „normálního" trvání pohlavního spojení.

Aby tato dysfunkce byla plně vyjádřena, musí k překotné ejakulaci docházet při častých stycích (alespoň několikrát týdně, nebo denně), a při pohlavních stycích opakovaných. Nejvíce těchto mužů přichází k sexuologickému vyšetření ve věku mladém, do 30 roků, avšak také u mužů ve středním věku a u seniorů se tato dysfunkce vyskytuje.

 

RSSRSS| normal| tisktisk
Privátní poradna doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.