Zásadním měřítkem bývá zřejmě skutečnost, jestli popsaná zvýšená sexuální vzrušivost a podnikavost činí postižené dámě nebo pánovi nějaké psychické, případně sociální problémy.
Ženy, které například trpí prakticky neustálým pocitem vzrušení a s tím souvisejícím předrážděním pohlavních orgánů, neprožívají gejzíry extází, navzdory vžitým představám.
Naopak, jejich stav je vážně stresuje. Vcelku pochopitelně si stěžují na nepříjemné pocity. Není pro ně vůbec snadné, aby nedaly najevo své sexuální emoce třeba ve společnosti. Když je přepadnou jejich stavy, snadno tam prožijí intenzívní vzrušení, nebo dokonce orgasmus. Pochopitelně se pak cítí frustrovaně.
Pokud ženu trápí opravdová nymfomanie, působí hodně nápadně a rušivě.
Ještě problematičtější to může být s nadměrným zájmem o promiskuitní partnerské vztahy. Pokud ženu trápí opravdová nymfomanie, působí hodně nápadně a rušivě. Jedna taková pacientka mi popisovala své pocity velice dramaticky jako nutkavé puzení pokoušet se o intimní styk prakticky s každým mužem, se kterým se potkala. Ve výtahu, na toaletě, v kabince prodejny s oblečením, v autě, v parku, prostě kdekoliv. Někdy k těmto stykům došlo, někdy ne, ale její pocity bývaly velmi impulzívní, naléhavé a těžko zvladatelné.
Tyhle stavy si později vyčítala. Staly se pro ni příčinou sebeobviňování a depresí. Naštěstí o nich neřekla nic svému stálému partnerovi. Psychiatr zjistil, že její potíže vyplývají právě z nízkého sebehodnocení a z deprese. Když jí nasadil určitý typ antidepresiv, její stavy se podstatně zmírnily.
Ženy jsou v průměru méně promiskuitní než muži
Ovšem najdou se i takové, které mají prakticky mužský typ sexuálního chování a prožívání. Poměrně snadno střídají intimní partnery a rády vyhledávají náhodné známosti. Někdy je nazývají nocovkami.
U těchto žen se nemusí nutně jednat o nadměrnou sexuální aktivitu, tedy o hypersexualitu. Jde o svéráznou sexuální filozofii. Často souvisí s jejich malým sebevědomím. Někdy ho skrývají za přehnaně energické chování nebo ho maskují hranou suverenitou. Příčinou mindráku může být dlouhý seznam důvodů. Počínaje malými prsy, přes kožní problémy až po traumatickou sexuální zkušenost z mládí.
K hypersexualitě můžou mít sklon i hysterici
Okázale až teatrálně prezentují své sexuální zkušenosti. Vzrušení, zájem i promiskuita, to všechno pro ně bývá součástí hry a předstírání. Ty jsou pro hysteriky typické.
Někteří muži považují za hypersexuální také prostitutky. Podobné případy však bývají opravdu výjimečné. Typická prostitutka velmi důsledně rozlišuje soukromý sex od toho pracovního. U svých klientů nemá zájem o nějaké intimní zážitky, ale jen a jen o peníze. Ať už pro sebe, nebo pro svého pasáka.
Příkladem výrazně vystupňovaného sexuálního zájmu, cíleného ovšem na jedinou osobu, je stav intenzivní zamilovanosti. Asi není náhodou, že se velmi podobá obsedantně kompulzivní poruše (postižený člověk má nutkavou potřebu opakovat určité činnosti jako rituály, které ho uklidňují nebo naplňují jinými libými pocty).
Variantou stavu romantické zamilovanosti, která má ale patologickou podobu, je erotomanický blud. Žena nebo muž při něm nekriticky předpokládají, že člověk, kterého milují, chová stejně intenzivní city k nim. Jenom nepřízeň okolí a nějaké úklady mu nedovolují, aby své silné city naplno projevil.
Z uvedeného výčtu je patrné, že hypersexualita není velmi často nic úžasného, jak se nám snaží namluvit třeba pornofilmy. Naopak, nejednou signalizuje nějaký skrytý problém, poruchu nebo dokonce chorobu. A pokud jde o romantickou zamilovanost, asi není náhodou, že řadě literárních i dramatických velikánů připomíná vášnivá láska stav, který se blíží nemoci. Krásné, dech beroucí nemoci.
