Konec kuřáků v Čechách?

Modré noviny, 17.8.2012

Jak je dobře známo, ve vyspělých státech se kouření stává téměř ilegálním drogovým návykem. Australská vláda realizuje dávný sen bojovníků proti kouření. Cigarety se tam budou prodávat v unifikovaných obalech, které budou obsahovat hlavně jakési nechutné a neestetické protikuřácké obrázky a dramaticky znějící protikuřácká hesla.

V našich podmínkách má dojít k zákazům kouření všude, kde by to někoho mohlo byť jen napadnout. Zajímavé je, že zatím neplatí zákaz kouření ve věznicích, kde by to zřejmě bylo autoritativně poměrně snadno prosaditelné. Hrozí tedy, že kouření na zakázaných místech se stane dalším zdrojem zprvu přestupkové, posléze pak závažněji hodnocené delikvence. Zajímavé je, že ve stejné době se kouření stále více rozmáhá v rozvojových zemích. Zdá se, že jde o jeden z projevů rostoucí ekonomické úrovně těchto zemí.

Jaksi se nám z kouření stane zakázaná záliba, provozovaná pokradmu, tajně, a také s pocitem čehosi magického a nedovoleného. Podobných nebezpečných věcí konají lidé celou řadu. Umíráme a máme zdravotní potíže po úrazech na silnicích, při nejrůznějších nebezpečných sportech. Velké zdravotní problémy přináší nadměrný konzum alkoholu. Několik procent populace se věnuje více či méně pravidelně konzumaci zapovězených drog. A tak všelijak podobně.  Obávám se, že přehnanou restrikcí se kuřáků nezbavíme, jen je zaženeme do ilegality. Výsledky protidrogové války, kterou lidstvo vede více než sto let, přece také nejsou nijak nadějné. Navíc „boj proti kouření“ vykazuje některé zcela znepokojivé rysy. Tím prvním je ekonomická podpora, které se pěstování tabáku dostává všude na světě. Jde přece o prosperitu zemědělství. Tato ambivalence k tabáku je až komická. Není mi nic známo o snahách vlád vyspělého světa, zrušit či alespoň zásadně omezit pěstování tabáku. Nemám aktuální zprávy, ale nikdy jsem neslyšel, že by třeba Evropská unie zastavila dotace zemědělcům, kteří produkují zjevené zlo, jakým je tabák. Na podporu pěstování tabáku jdou v EU částky vyšší než sto miliónů EUR, což je zajímavý údaj.   Jsou sice podnikány jakési kroky k omezení nabídky cigaret a jiného kuřiva, ale postavit to zcela mimo zákon se zatím žádná vláda pokud vím, neodhodlala. Zato vlády celého světa ochotně „bojují proti kouření“ strmým zvyšováním spotřební daně na tabákové výrobky. Přispívají tím k lepší ekonomické bilanci státních rozpočtů, současně však udržují v chodu šedou ekonomiku pašeráků a ilegálních výrobců cigaret. Je to první stupeň k tomu, co dobře známe z oblasti politiky ve vztahu k ilegálním drogám. Na ně navázaná černá a šedá ekonomika jsou významným motivačním zdrojem všemožných problémů.

Kouření není zcela jistě ani zdravé, ani rozumné. Patří ke zlozvykům, které často dlouhodobě oslabují zdraví lidem, kteří jim propadnou. Podobně jako u jiných škodlivin se ty negativní následky kouření projevují zpravidla až při dlouhodobé expozici. Průměrný kuřák mladého a středního věku má ke svému zlozvyku subjektivně zpravidla vztah veskrze pozitivní.  To samozřejmě hodně komplikuje naši snahu o racionální zdravotnickou osvětu. Všichni cítíme, že lidé jsou bytosti smrtelné a že platí stará pravda o tom, že „kouřil a zemřel, nekouřil a zemřel také“. Jen ti kuřáci umírají statisticky častěji dříve a na specifická onemocnění, která si ve svém organismu pomáhali vypěstovat. Troufám si tvrdit, že o škodlivosti kouření zásadně nepochybuje nikdo z kuřáků. Proto strašení následky kouření můžeme sotva něčeho dosáhnout. Budeme-li na plakátech a na krabičkách cigaret do zblbnutí zásobovat lidi samozřejmými informacemi o zdravotním riziku kouření, nedosáhneme žádné zásadní změny. Zrušíme-li značky cigaret, pak platí totéž. Je důležité, aby mladí lidé kouřit nezačali. To je však věcí spíše životního stylu, životní filozofie a kultury, než informací o tom, že kouření jim jednou ve více či méně vzdálené budoucnosti může poškodit zdraví. Jistě je užitečné pomáhat přestat kouřit lidem, kteří si již uvědomili, že jim ten zlozvyk důkladně pocuchal organismus. Byl bych však velmi opatrný v hysterických útocích na kuřáky a v přehnaných restrikcích a zákazech. Jsme zde již jen krůček od politiky prohibicionistické. Zkušenosti s alkoholem a drogami ukazují, že to není politika dvakrát úspěšná. Máme-li v úmyslu přidat k dosavadním ilegálním drogám ještě tabák, pak pokračujme v restrikcích. Pokud nikoliv, pak doporučuji investovat alespoň část prostředků z vysoké tabákové spotřební daně do zdravotní výchovy mládeže a do propagace zdravého životního stylu a pravidelného sportu. Taková opatření se celosvětově ukazují podstatně účinnější než křečovité strašení a zahánění kuřáků do ilegality. Zvláště nyní v době ekonomické stagnace se na zdravotní osvětě a podpoře bohulibých kulturních a sportovních programů pro mládež šetří, což by se jistě dělat nemělo. On dobrý vkus a rozumná životní filosofie do naší mládeže zcela jistě nevstoupí nějakým zjevením. Je třeba o lepší životní styl neustále usilovat, což samozřejmě stojí také peníze.

Poznámka: autor Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. je nekuřák.

RSSRSS| normal| tisktisk
Privátní poradna doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.