Diskusní fórum
Zapsaná sdělení (287) :
| Jméno: Kajka | |
| Sdělení: Dobrý den, mám problém že při sexu ABNORMALNĚ vlhnu je mi velice trapně před přítelem prosím o radu vím že pro něj je to spíš lichotka ale v takovem množství je to pro mě trapné a nevím co dělat prosím o radu :( Děkuji. | |
| Odpověď: Vážená tazatelko, svůj problém konzultujte se svým gynekologem. Neuvádíte ani svůj věk, ani jiné informace, proto je těžké něci doporučit. Někdy pomáhá nasazení hormonální antikoncepce, nebo změna užívaných antikoncepčních tablet. J.Zvěřina | |
| Host: 88.103.120.170 | Čas: 4.11.2012, 07:30:54 |
| Jméno: Domča | |
| Sdělení: Dobrý den ,mám přítele,se kterým jsem už rok ,máme takový problém...vzrušuji ho,ale když přijde na věc ,tak to z něho prostě padne,potřebovali by jsme poradit co máme dělat ,jsme spolu rok a než poznal mě byl 3 roky sám a při masturbaci nemá problém.Můžete nám nějak poradit | |
| Odpověď: Jestli jste vážená tazatelko ten problém nezvládli během roku známosti, sotva se obejdete bez odborné konzultace. Doporučuji vyhledat sexuologické vyšetření, nejlépe spolu s partnerem. Do Sexuologického ústavu se můžete objednat na tel. 224968231 J.Zvěřina | |
| Host: 83.69.33.98 | Čas: 2.11.2012, 12:41:01 |
| Jméno: mirka | |
| Sdělení: Dobrý den je mi 41 let,jsem 20let vdaná a asi tři roky mám problém se vzrušit natolik ,abych byla vlhká a vůbec na sex nemám chut.Neustále musíme používat lubrikační gel.Manželovi už začíná vadit,že nejsem schopna sama zvlhnout,i kdyz orgasmu dosáhnu.Je možné to nějak léčit?? | |
| Odpověď: Vážená tazatelko, nízký zájem o sex a nedostatek zvlhčení pochvy jako projev slabé sexuální vzrušivosti jsou vůbec nejčastějšími sexuálními problémy u žen. V první fázi doporučuji stav konzultovat s vaším gynekologem. Zejména je třeba věnovat pozornost hormonálním poměrům. Podle výsledku vyšetření se pak zkouší vhodná léčba. Můžete samozřejmě vyhledat též vyšetření sexuologické. Doc.MUDr.J.Zvěřina,CSc. | |
| Host: 62.240.163.46 | Čas: 30.10.2012, 20:42:01 |
| Jméno: ZDENEK | |
| Sdělení: Vážený pane Zvěřino.Jak je vidno, už mne před volbami asi nenavštívíte, tak jsem se ozval. já. Prosím Vás, jak to myslíle s tou politikou? Vy, který jste od začátku devadesátých let ve vysoké politice/vždycky jsem si říkal,jak to vše zvládnete/no asi ano, ale prosím Vás nestydíte se opět kandidovat a to z novým heslem. Vy, který jste v parlamentu schvaloval všechny ty blbé zákony které pan profesor prosadil a Vaše strana / nikdy jsem nebyl v žádné straně,táta skončil na uranu,já jsem nesměl na studie/ uskutečnila a dopustila se zrady na občanech, protože stát je rozkraden, ovládá nás pár rádoby podnikatelů kteří se obohatili a dostali se do politiky a vysokých pozic v této pseudodemokracii.A Vy to chcete opět změnit a podporovat dál ty lumpy. To máte ještě málo? A nyní se zviditelňuje i Vaše dcera.Jistě, nemusí mít strach že přijde opráci jako jiní. Víte, pomalu, když mám čas a chuť psát, tak dávám dohromady svůj život. A Vaše maličkost tam hraje určitou epizodu v mém životě. Nemohu zapomenout půlroční pobyt v Jihlavě,kde přem mýma očima zabili pacienta, na odd.v Č.Buď. celkem 3x, na el.šoky,a nejhorší byly roky potom, kdy mi chtěli vzít \ řidičák\ spoustu léků denně které díky níˇmž se ze mne v té době stal impotent,lidé na mne koukali jako na blázna,když jsem přišel k závodní lékařce třeba s anginou, tak mne na základě diagnosi poslala automaticky k psych.Pane Zvěřino,to nikomu nepřeji, nikdo mi nevěřil, že nejsem nebezpečný. Mé ženě bylo řečeno v Č.Buď. aby se se mnou rozvedla, že skončím do deseti roků v blázinci.Víte, že veškeré problémy byly od páteře?Díky paní MUDr.Linhartové, která mne poslala na rentgen krční páteře a zjistila poúrazový srostlý blok C4/5.Víte,když to telefonovala MUDr.Pýchovi, já jsem se radostí rozbrečel,protože mi někdo uvěřil, že jsem \ normální\ .Pane doktore,toto období mého života nepřeji nejhoršímu nepříteli.Musel jsem se vyrovnat se sexem/žena mne musela tolerovat/ a dalšími problémy. Osobně jsem si sehnal vyšetření na klinice v Praze / to víte, že to nebylo zadarmo/kde mi řekli co můžu a nesmím dělat,čeho se mám vyvarovat,atd.A od té doby jsem s trumpetou procestoval od Ameriky po Rusko.Díky Bohu, že jste šel studovat tu sexuologii, tam nemáte co zkazit a můžete se v klidu věnovat politice. A já jsem neskončil v blázinci.Pane Zvěřino,prosím Vás nechte už té politiky,máte vnoučata,finančně jste doufám zabezpečen a já už nechci aby jste to dovedli ještě více do marastu. Zdraví Vás chudý důchodce z Dražic Prášek Zdeněk P.S.Žena se se mnou nerozvedla, jsme spolu 47 roků.A pozdravujte také,prosím pana doktora Brichcina,který je jedním z těch, kteří se na mne podepsali. ...Zobrazeno říj. 12 | |
| Odpověď: Pro nezasvěcené jen podotýkám, že před mnoha lety byl pisatel mým psychiatrickým pacientem. Tehdy pacientem ambulantním.Nikdy jsem v PL Jihlavaani na PO v Budějovicích nepracoval. Nicméně mnoho let jsem se s ním ani jako lékař, ani jako politik, nesetkal. Pokud pan Prášek má výhrady k mé politické činnosti, měl by také vědět, že od roku 2004 do roku 2009 jsem byl členem Evropského parlamentu a do schvalování českých zákonů jsem nemohl mluvit. Od roku 2009 v žádné významnější politické funkci nejsem. Letos jsem byl zvolen do krajského zastupitelstva JČ kraje. To je asi tak vše. Co jsem pokazil, nebo nepokazil jako předseda Sexuologické společnosti ČLS a přednosta Sexuologického ústavu v Praze, o tom pan Prášek sotva může podat nějakou relevantní informaci. Hodnocení přenechám případnému čtenáři. J.Zvěřina | |
| Host: 90.177.127.89 | Čas: 26.10.2012, 17:52:00 |
| Jméno: carodejka | |
| Sdělení: Dobrý den, už nevím co mám dělat... 6,5 roku žiji s o 8 let starším mužem (33 let) a od počátku nestojí náš sexuální život za nic. Kdysi jsem se milovali 1 za měsíc a to už jsem z toho byla nešťastná, ale teď je to čím dál méně. 1x za 3 měsíce - to je situace teď. Jinak si spolu rozumíme, máme se rádi a za necelý rok se máme brát... Ale už teď jsem z toho na antidepresivech a pořád mě to hrozňě užírá. Když na něj tlačím, je to stejné jako když na něj netlačím a když si o tom chci promluvit tak mi řekne: Já vím. Mně to mrzí. Pokusim se zlepšit. , ale nikdy nic nevyřešíme. Nemůžu zjistit, kde je problém a do poradny ho nedostanu. Pořád se vymlouvá, že je utahaný z práce, že ho bolí hlava,... Už mě i napadlo, že má milenku, ale nemám tušení, kdy by za ní chodil... Už nevím jak na něj, abych zjistila, kde je chyba... Prosím poraďte :( děkuji | |
| Odpověď: Vážená tazatelko, ten problém nemá řešení bez angažování vašeho partnera. Pokud on projeví zájem o nápravu, měl by vyhledat odborné sexuologické vyšetření a spolupracovat s lékařem na jeho řešení. Pokud však zájem neprojeví,bude realističtější předpokládat,že se nic nezmění... J.Zvěřina | |
| Host: 89.24.48.1 | Čas: 13.10.2012, 18:10:03 |
| Jméno: Václav | |
| Sdělení: Dobrý den ! Je mi 59 let a mám problémy ze závislostí na sexu. Jsem 36 let ženatý, celou dobu věrný, ale vždy jsem měl problémy, že jsem měl častější potřebu sexu než moje manželka. Když jsem byl mladší, tak jsem to také řešil masturbací, ale nyní mi to nějak nejde. Musím mít sex alespoň 2-3x týdně, ale manželka má potřebu asi tak jednou za týden. Jinak náš sex bývá pěkný a myslím to oboustraně. Ale stane se že mám chuť a manželka mě prostě nebere-odmítne, nemá zájem, je chladná a já třeba druhý den velmi trpím, jsem nervozní až zlý, nic mě nebaví, špatně se mi pracuje, a když to žena na mě vidí, tak by mi třeba vyhověla, ale v tomto stavu se mi ani nechce milovat a přitom bych to moc potřeboval. Nikdy jsem to nechtěl řešit nevěrou, i když koukat na krásné ženy je pro mne zážitek ! Někdy si říkám, že bych měl raději od sexu klid, ale nedovedu to nějak ovlivnit, prostě ho musím mít ! Potřeboval bych poradit, jak to řešit, jestli existujou nějaké léky na utlumení potřeby ? Jinak jsem normální klidný pracovitý člověk, ale někdy vyloženě trpím a nedovedu to ovládnout. Budu moc rád, jestli mi poradíte a pomůžete ! Děkuji ! Václav | |
| Odpověď: Vážený pane, léky na utlumení sexuální potřeby jistě existují. Nevidím však žádný rozumný důvod, proč byste své sexuální potřeby nemohl řešit častější masturbací. Jen technický dotaz: když "to musíte mít" a "nemůžete to ovloádnout", co vlastně konáte, když jak uvádíte, nedokážete onanovat? Měl byste zřejmě vyhledat sexuologické vyšetření, abyste si své problémy s odborníkem mohl prodiskutovat. Čekat, že problémy vyřšíte zvýšením zájmu o sex u vaší partnerky, to zcela jistě není realistické. J.Zvěřina | |
| Host: 88.101.176.240 | Čas: 12.10.2012, 00:26:00 |
| Jméno: Jana | |
| Sdělení: Mám dotaz,na facebooku,ale i lidem kolem mě stále jedna žena tvrdí,že jsem ji ukradla manžela.slově se do mě obouvá,uráží mě,a vybraná slova si tedy nebere.Mě už to docela vadí,a proto hledám pomoc,jak ji umlčet.Je nějaká možnost,s čím ji pohrozit,aby mě i mým dětem,a lidem kolem dala pokoj?Je docela sprostá,ale do očí mi neřekne nic,pouze v okolí | |
| Odpověď: Vážená paní, to není dotaz pro lékaře. Obraťte se na právníky. Zcela jistě existují právní cesty jak se bránit pomluvám a podobným osobním útokům. J.Zvěřina | |
| Host: 95.85.236.145 | Čas: 1.10.2012, 20:41:14 |
| Jméno: Baja | |
| Sdělení: Dorbý den, Pane doktore, jsem moc ráda, že jedna z mnoha stránek funguje a je to právě ta Vaše. Prosím o radu. Přítel má problém, pokaždé když se spolu chceme milovat, než k něčemu vlastně skoro dojde vyvrcholí, ani druhé ani třetí číslo nepomůže, pokaždé když vnikne do pochvy je hotovej. Chci mu pomoc aby se přestal trápit. Prosím o radu Děkuju moc S pozdravem Baja | |
| Odpověď: Váš partner by se měl obrátit na odborného lékaře, sexuologa. Do Sexuologického ústavu v Praze semůže objednat na tel. 224968231 J.Zvěřina | |
| Host: 80.188.254.179 | Čas: 29.9.2012, 18:17:31 |
| Jméno: Fany | |
| Sdělení: názory , pohled člověka, který onemocněl schizofrenií na nemoc samou, její průbě, příznaky, léčbu, lidská práva a na názory na schizofreniky. Schizofrenie (je závažné duševní onemocnění projevující se hluboce zkresleným vnímáním reality, progresivním (postupujícím) rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují halucinace, bludné představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení pohybové koordinace (viz katatonie). Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemii mozkové tkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý, často doprovázený zastřeným vědomím, bouřlivými poruchami chování a halucinacemi. Halucinace neustále zásobují mozek informacemi. To způsobí, že člověk nemá možnost mít emoční prožitky, je ochuzen o citovou stránku života, ztratí schopnost myslet na budocnost, ztrácí sociální dovednosti, schopnost interakovat , postupně je vyčleňován ze společnosti. Stává se psancem terorizovaným vlastním mozkem. Začne mít představy, bludy, které vlastně popisují to, co se mu děje. Tyto začne prezentovat. Okolí je vnímá jako fantasmagorie . Je to fáze , kterou lze nazvat zblázněním nemocného. Schizofrenie patří díky své výraznosti mezi jednu z prvních popsaných duševních poruch vůbec a její popisy se nacházejí už v hebrejské bibli, odkud pochází také zlidovělý výraz pro tuto nemoc: mešuge. Halucinace – jsou to vjemy, které velice sotisfikovaně, bez přestání od probuzení do usnutí, identicky se skutečnými jevy, vjemy, dialogy vytváří člověku část mozku, která se ho rozhodla terorizovat. Využívá k tomu ostatní jeho části, signály z receptorů, mozkovou RAM, přenosové cesty, vjemová centra. Mohou být různé, zvukové ,muzikální, sluchové,včetně zrakových, intrapsychických (někdo nemocnému dává nebo naopak bere z mozku myšlenky), tělových….. Jsou to vjemy bez existujícího podkladu – jsou vytvořeny v mozku , vnímá je pouze a jen nemocný člověk . Ten však neví, že to tak je a stále hledá a pátrá odkud to je, kdo mu to dělá,proč. Já jsem trpěl zvukovými-sluchovými. . Několika druhy. Slyšel jsem dialogy dvou lidí, mužské i ženské hlasy. Bylo to dokonale opravdové. Bavili se o mě. V autobuse mhd-hanili mě, myslel jsem ,že to slyší celý autobus. Doma, vypadalo to, jako když se o mě baví dva muži, někdy za dveřmi, někdy v bytě o patro níže. A bavili se o tom, že mi v noci vykopnou dveře. A zlomí mi ruce. Měl jsem strach spát. Přešlo to v halucinace , které jsem slyšel přímo v hlavě. Jako kdyby tam byla vysílačka. Popisovalo to ,co v ten okamžik dělám. Co vidím. Komentovalo to on-line s logikou věci děj. Našel jsem minci, americký čtvrťák řeklo mi to ,že je to čtvrťák a ještě se mi to vysmálo, že si za to nic nekoupím. Mozek mi k tomu vytvořil představu jakého si komunikačního systému, který ví, co vidím a vysílá zpět to, co slyším. Mluvilo či pískalo to, když jsem chtěl spát. Čekal jsem 2-3 hodiny , než ta hrůza přestane a budu spát. Bylo to kontinuální od probuzení do usnutí. To mi znemožňovalo prožívat emoční , citovou stánku života. Nemohl jsem se radovat, mít radost, užívat si život, těšit se. Část mozku, která se mě rozhodla tímto způsobem terorizovat je inteligentní. Umí vytvořit signály, které se vytváří za receptorem při příjmu signálu z prostředí. Umí se napojit na zrak, popisovalo to, co vidím, slyšel jsem čtený text, umělo to zahltit mozkovou ram, umělo to reagovat na situace,komentovat to, urážet, vyvolávat pocity. Člověku to vytvoří neviditelný, sotisfikovaný koncentrační tábor. Udělá to z něj štvance. Neumožní mu to žít život. Všechny tyto hrůzy zvané halucinace následně vyvolají bludy, což přesvědčení daného jedince o něčem, co neexistuje, je nereálné, neděje se , které nelze vyvrátit žádnými logickými, sdělenými argumenty . Jak to vzniká? Představte si, že jste doma a ozve se pípání jako z nějakého přístroje,budíku. Co se stane. 2.signální soustava vám vytvoří představu elektro přístrojů, které máte doma a s vámi je v hlavě projede. Pak se vybudí uložené informace a mozek se snaží přiřadit ke každému přístroji zvuk. A ejhle. Nepasuje to do sebe. Začnete si představovat, to.zn.mozek začne vytahovat představy různých přístrojů, které by dané pískání mohli produkovat. Začínáte nad tím přemýšlet. Ozve se to znovu. Jste trochu nervózní. Nedá vám to. Musíte to zjistit. Opět to zapíská. Jdete za zvukem. Máte to. Máte moderní lednici a ta když se nezavře,v intervalech píská. To znamená, byl nějaký podnět, vyvolal představy, přiřazoval zvuk k jednotlivým v hlavě uloženým přístrojům, vyvolalo to zájem, či nutkání na to přijít, zjišťovali jste , našli jste to , byl konec.. A co schizofrenik : mozek je nastaven tak, že to co nemocný slyší jsou zvuky přicházejí z vně. Příroda ho nevybavila schopností přijít na to, že umí sám vytvořit elektrochemické děje, jevy , které po vyslání do vjemového centra vytvoří dialogy,hlasy identické s lidským dialogem, když je to přímo v hlavě jako z nějaké vysílačky. Nebo když to komentuje. Když je slyšet myšlenka a reaguje to na ní. A na vše reaguje naše 2.signální soustava. Jak to mluví, reaguje, píská, … tak má člověk k tomu vytvářeny představy – schemata, komunikační prostředky, výzkumné centrum, satelity, mimozemšťany, nevěrnou manželku, prostě něco, co způsobuje to mluvení v okolí, v hlavě. Tyto představy běží neustále. Rok, dva,pět…Člověk přemýšlí , kdo to dělá. Jak to dělá. A opět představa. Trvá to dlouho. Člověk je tím dlouhodobě týrán. Ukradne mu to roky života. Je psancem. Hledá tyrana, technologii, důvod,netuší, že to není z vně. Jak druhá signální soustava dlouhodobě vytvářela představy, člověk si vytvoří schéma, svou teorii, kdo , jak a proč mu to dělá. Jsou to konspirační , technologické, mimozemské, fantasmagoristické teorie . BLUDY. Nastane fáze, kdy o tom člověk začne mluvit. Psát na úřady. Vznikly bludy a došlo k tzv. zbláznění , nebo také ke stavu akutní psychózy, ataky… Blud je nepravdivé a nevývratné přesvědčení založené na nesprávném odvození závěru ze zevní reality. Přesvědčení daného jedince nelze vyvrátit žádnými logickými argumenty, pod jeho vlivem jedná a blud je v centru pozornosti daného jedince. Chizofrenní bludy vznikají velmi dlouho. Kontinuálním působením halucinací. Strašně důležité je následující : Bludy trvají do doby než člověk prohlásí – jsem nemocen . Tímto okamžikem bludy končí. Tímto okamžikem končí dezorganizace osobnosti. Tímto okamžikem přestává člověk tzv.chorobně interpretovat nové zážitky. Tímto okamžikem chce léčbu, která ho zbaví těch odporných věcí . Tento okamžik musí nastat ihned na počátku léčby. Chtěl bych říci : Lidem, kteří slyší dialogy o nich samých, nemohou najít jejich aktéry, slyší hlasy uvnitř hlavy, které komentují jejich činnost, říkají jim, co vidí, slyší text, který čtou, slyší své myšlenky, mají pocit, že jim myšlenky někdo snímá, že je někdo sleduje, informace do hlavy vysílá a setkali se s nepochopením okolí, hledají příčinu, viníka, autora těchto věcí, jsou tímto terorizováni, týráni, bojí se, nesmějí se, nemají delší dobu emoční prožitky, neradují se ze života . Nebojte se situaci řešit. Já jsem to vše zažil. Nešel jsem k lékaři. Nevěděl jsem , že je to nemoc. Nikomu jsem se nesvěřil. .Sledoval jsem, kde a kdo se o mě baví. Měl jsem zvukové vjemy v hlavě. Hledal jsem výzkumy, které by se tím mohli zabývat. Byl tím terorizován.Obesílal jsem instituce. Přivodil jsem si sdělení obvinění z přečinu nebezpečné vyhrožování. Byla navržena má ochranná ústavní léčba. Proč? 2.signální soustava mi během těch hrůz dělala představy různých výzkumů,sledování, vyčlenění pokusných osob. Byl jsem o tom přesvědčen. Nekopírujte mě. Podívejte se na informace. Zjistíte, že je to popsáno už ve starověku. Nebojte se slova psychiatr. Není to člověk, který má své blázny , ten nemocniční v kleci. Je to člověk, který rozumí dějům v mozku, přenosu signálů, které v mozku tvoří nějaká jeho část , posílá je do vjemových center a působí nám vjemy, různé psychické,emoční stavy. A buďte jeho partnerem. Navštivte ho. Řekněte mu . Něco není v pořádku. Ale jedná se o můj mozek. O můj život. Uměl by jste mi vše vysvětlit, abych tomu rozuměl? Mohli bychom si popovídat, co s tím, o perspektivě? Nebo si vyhledejte nějaká nestání zařízení, nadace, o.p.s, občanská sdružení, která se zabívají pomocí lidem, které tato nemoc postihla. Zajděte tam, domluvte se. Určitě vám domluví i schúzku s někým, kdo prožil to, co prožíváte vy. Musíte to udělat. Nebo si najděte na internetu neziskové nestátní organizace. Zavolejte tam, domluvte si chůzku, řekněte jim, co se vám děje. Zeptejte se, zda už s nimi někdo takový spolupracuje. Pohovořte si o tom. Ptejte se. Popovídejte si o mozku. O historii. O tom, že je to popsáno dávno před začátkem vědeckotechnické revoluce. Udělejte to dříve, než to začnete jakkoli samostatně řešit. Jinak to pokračuje, až zblbnete, dožene vás to, budete hospitalizováni nedobrovolně. To je krajní řešení, kdy o sobě nerozhodujete. Ještě se k tomu v textu vrátím. . Lidem, kteří zasvětili svůj život studiu nejgeniálnějšího počítače, který kdy existoval a existuje, mozku. Biopočítači, který se sám sestaví po spojení dvou pohlavních buněk , které jeho genialitu a nekonečnou kapacitu s veškerými evolucí vytvořenými záznamy nesou jako kombinaci dusíkatých bází. Někteří z nich se specializují na studium fyzikálně-chemických dějů, které jsou typické pro vznik tzv.duševních chorob. Jsou zde teamy patofyziologů, společně s fyziky,chemiky, programátory,matematiky, kteří zkoumají a popisují procesy probíhající v mozku, jejich změny, modelují působení různých faktorů na tyto změny a snaží se vynalézt metodu, proces, sloučeninu, která by patologické změny vrátila do normálu. Je zde i skupina lékařů, kteří se celý život zdokonalují studiem procesů v mozku , jak fyziologických,tak patologických, které se projevují či jsou nazývány duševními chorobami. Tito lidé, vzdělaní lidé se zabývají léčbou těch, kterým se v mozku vytvořila jakási nerovnováha, která se projeví změnou nálad, chování, kterým část mozku začala vytvářet různé signály, které se projevují vjemy. Psychiatři. Tedy lidé, kteří mají znalosti o fungování částí mozku zodpovědných za nálady,pocity,city,emoce,radost,strach, agresivitu,pasivitu a také těch, které nám vytváří představy, vjemy. Není pottřeba se jich bát. Není ale lehké dostat se do fáze, kdy se člověk nebojí, kdy se nestydí, nevyhýbá. Tito odborníci, lidé, kteří zasvětili život celoživotnímu vzdělávání a pomoci nemocným velmi často neumí s tím, koho léčí a pro jehož dobro dělají maximum komunikovat jako s partnerem. Jako s někým, s kým společně rozpoznají příčinu toho, co se děje. Jako ti zkušení, kteří méně zkušenému srozumitelně vysvětlí co dělají, co umí, čím se zabývají. Kteří vysvětlí, co to je signál. Přenos signálu. Vjemové centrum. Vjem , který se zde nehezky označuje halucinace. Vysvětlí, že se část mozku umí rozhodnout, že bude sama terorizovat člověka promyšlenou tvorbou signálů, které pak vnímá nemocný jako halucinace. Proto nemusí být nikdo, kdo by vedl dialog a přesto ho člověk srozumitelně slyší. Předají nemocnému názorné materiály, studijní materiál, webové odkazy a nechají mu čas, prostor, aby si to ověřil, aby se podíval , aby chtěl a měl možnost ověřit si tvrzení lékaře, jeho argumentaci. Aby si člověk uvědomil, ze se cosi děje a musí se to řešit. Myslím, že je to velice podstatná část pomoci nemocnému. Nejstrašnější je psychiatr, který i doma přemýšlí, co by ještě udělal pro pacienta a pacient to neví, je utlumen, neví to, že lékař to myslí nejlépe jak může. Myslím, že podání léků, ponechání nemocného několik dní na pavilonu, jeho utlumení , když nemocný stále přemýšlí, kdo mu to dělá a proč není, alespoň podle mě optimální řešení. Vzniká zde velký průšvih. Nedůvěra. Strach z vedlejších účinků léku. Největší průšvih je tehdy, je li ještě člověk zbaven svobody , /nedobrovolná hospitalizace/ . A neví, čím bude léčen, proč, jak dlouho to bude trvat, a podobně. A jelikož to neví, tak je mu předepsána tzv.kontrola příjmu léčiv. Sedí na hanbě uprostřed sesterny 10 minut , aby nemohl vyplivnout léky. Vše jsem zažil. Prosím lékaře ve jménu nás, kterým část mozku strašným terorem vzala kus života, kteří jsou vystrašení, bojí se. Připadají si normální a nechápou, co se to děje. Jako první věc při příjmu si vyčleňte hodinku. Na člověka. I když byl zbaven svobody, lidských práv nedobrovolnou hospitalizací, chovejte se k němu tak, jak by jste si přáli, aby se někdo choval k vám. Ten člověk nesmí zahájit léčbu do doby, než jste parťáci. U člověka, který byl přivezen do léčebny musíte vyvolat zájem se zeptat, řekněte mu, co umíte. Ukažte mu srozumitelné materiály. Historii choroby. Mějte připravený protokol, kde vyplníte plán léčby, důvod hospitalizace, medikaci, kde budou vypsány vedlejší účinky léku, kde bude vyjádření pacienta. Je to člověk. Se mnou se nidko nebavil. Nic takového neproběhlo. Naštěstí jsem v první třetině léčby pochopil, že jsem nemocen. S ambulantním lékařem , ke kterému jsem se přihlásil po hospitalizaci, jsme parťáciAle kolik je těch, kteří, zrovna jako já, prožijí tu strašnou hrůzu, útlum po podání léků v léčebně. Budou se bát. Nebudou to přijímat. Nebudou se léčit. Nebyl nikdo, kdo by s nimi v tom nejdůležitějším okamžiku jednal jako s člověkem. Osobností. S někým,kdo má na to právo. Lidem, voleným zástupcům . Prosím Vás. Představte si, jak by měl probíhat v 21.století proces příjmu člověka do nemocničního zařízení. Dnes jsou mu omezena lidská práva a není informován o medikaci , jaké to má vedlejší účinky, o nemoci, o tom, co se bude dít, proč to je, co se očekává, jak to bude dlouho trvat. Je to průšvih, který člověka traumatizuje. Myslím, že zapojení pacienta jako rovnoprávného partnera je to nejpodstatnější z celé léčby. Nedělá se vše pro informovanost pacienta. Soud dostane krátkou zprávu od lékaře. Tu si v nemocnici vyzvedne pracovník soudu. Člověk je pak označen soudem jako nebezpečný sobě a svému okolí. Zastupován advokátem, kterého v životě neviděl. I když přijde na to, že je nemocen, komunikuje, pokračuje stav nedobrovolné hospitalizace. Lékař chce čas na podávání léků. Myslím, že podmínkou pro zabezpečovací detenci by měl být vstupní rozhovor s člověkem s vyplněným vstupním protokolem a to samé s ošetřujícím lékařem. Tímto by se lékařům vytvořil prostor pro navázání komunikace. Museli by pacientovi objasnit důvod hospitalizace. To, že je nemocen. Vyslechnout jeho názory. Vše zaznamenat, včetně vyjádření a souhlasu či nesouhlasu pacienta. Profesně by rostli.Měli by informace. Léčili by cíleně, se zpětnou vazbou. Spousta pacientů má strach. Nedůvěru. Velmi nepříjemný zážitek způsobený léky. To je velký průšvih. Člověk to v sobě pak nosí. Lékař nezíská informace důležité pro léčbu. Pacient se neptá. Neprojevuje zájem. Následná ambulantní léčba může být velice problematická. Cojsem zažil já: Od roku 2008 jsem začal slyšet dialogy a prožil něco, co nepřeji nikomu.Stavy, kdy člověk volá o pomoc, prosí, útočí. Proti něčemu, co není, co nikdo jiný neslyší,nevnímá, nepochopí. Člověk si nepřipadá nemocný. Nemá to vliv na jeho inteligenci. Když se nebojí nebo jedná s lidmi, koná rutinní činnosti, nijak ho to neomezuje. Vzhledem k tomu, že mozek neumožní člověku přijít na to, že je to zdravotní problém , nemocný usilovně hledá příčinu. Hledá viníka,tyrana, technologii, prostě něco, co to způsobuje. Slyšel jsem jasné, zřetelné, srozumitelné dialogy, kdy se o mě bavili třeba v autobuse mhd ženské hlasy. Poznal jsem se z toho,myslel jsem, že to slyší ostatní. Koukal jsem po osazenstvu autobusu, nemohl jsem najít, kdo se to baví. Vystoupil jsem. Večer, když jsem šel spát, tak jsem asi půl roku velmi zřetelně slyšel, někdy z prázdného bytu o patro níže, ,jindy za dveřmi dialog na téma, že mě v noci až budu spát vyrazí dveře a zlomí mi ruce. Měl jsem strach usnout, bál jsem se tak, že jsem se na noc obul, vzal si do ruky řetěz, abych se mohl bránit a k druhé ruce jsem si dal telefon, na kterém jsem si předvolil 158 , abych si mohl zavolat pomoc. Pak myslel jsem si, že si majitel domu objednal stěhování regulovaných nájemníků. Pravidelně, když jsem usínal a neslyšel dialogy, měl jsem v hlavě pískání, jako když se fouká na foukací harmonice vysoký tón. Nemohl jsem spát. Trpělivě jsem čekal 2 až 3 hodiny, až ta hrůza přestane a usnu. To byly hlasy z prostoru. Poté jsem je začal vnímat uvnitř hlavy. Mluvilo to, komentovalo to , co dělám.Reagovalo to na situaci, která byla. Bylo to on line. Také to uráželo, celý den, až do doby, než jsem usnul. Takto mě to teroizovalo asi 4 roky. Nejdříve jsem se bál, začal jsem tomu nadávat. Pak jsem začal hledat na internetu informace o různých výzkumech v oblasti software pro lokalizaci, o fyzikálních jevech zvaných signál a jeho formách přenosu a interakce, o snímání neurální činnosti, zkouškách účinků různých druhů záření na lidský organismus. I přes znalosti v oblasti exaktních věd / jsem Ing. / jsem byl dlouhodobým utrpením úplně zaslepen, nebyl jsem schopen přijmout žádné argumenty. Podával jsem na instituce podněty k prošetření , hledal na internetu všechna možná i nemožná slovní spojení popisující to,co se mi děje, podal trestní oznámení , že mi je to činěno. Zasílal množství e-mailů na instituce, kam jsem podal podněty. Nic se nedělo. Začal jsem používat sprosté výrazy . Slovně urážet či napadat někoho, kdo koná svou práci a nic mi neudělal. Tímto jsem si přivodil i trestní stíhání za nebezpečné vyhrožování a byl jsem z tohoto činu policií obviněn. Stíhání bylo z důvodu nepříčetnosti a neschopnosti rozpoznat trestnost mého jednání zastaveno. Z mé strany to bylo volání o pomoc, popis hrůz,které takto nemocný člověk zažívá, a nakonec i napadání a urážky, když se stále nic nedělo. Znovu opakuji, mozek člověka, který takto onemocní nerozpozná a ani nehledá příčinu sám v sobě. Pak jsem byl policií převezen do psychiatrické léčebny Bohnice. byl jsem zde přijat tzv.nedobrovolným příjmem . Proběhlo to tak, že jsem byl telefonicky pozván na policii, zde mi řekli, ať to, co jsem říkal minule řeknu paní doktorce. Trvalo to asi 5 minut. Mé konstrukce-bludy byly dokonalé, pro ostatní fantasmagoristické. Pak mě dva pánové řekli, že někam pojedeme, ať jdu s nimi k autu. Měl jsem strach. Nedovolili mi zavolat advokáta a počkat, až přijde. Někam mě vezli. Zavolal jsem matce, že mě někam veze policie, asi do Bohnic. Pak se mi rozbil telefon. V Bohnicích na příjmu se mnou mluvili v kanceláři asi 3 minuty, odfajfkováno, hospitalizace. Byl jsem převezen na pavilon. Zde jsem vše odevzdal, dostal jsem pyžamo. Byl jsem z toho tak vyjukaný, že jsme si ho oblékl zády dopředu,jako svěrací kazajku. Začali mě léčit,dostal jsem první léky. Bez jakéhokoli představení lékaře, bez souhlasu s medikací, bez rozhovoru o tom, kde jsem, bez snahy vyvolat nějaký zájem, otázku na téma mé nemoci. Byl jsem absolutně klidný. Pouze jsem prohlásil, že je to smutný den pro demokracii a aže mám pocit, že budu potřebovat na ochranu lidských práv advokáta. Před odchycením a převezením do nemocnice jsem učil. 2 roky. Ani jsem nezavolal , že nepřijdu. Druhý den jsem byl přeložen na jiný pavilon. Opět žádný rozhovor na téma kde jsem, žádné srozumitelné materiály na téma mozek, co umí, jak se to léčí, čím budu léčen, jaké to má vedlejší účinky, jak dlouho… Bylo mi řečeno, že je to tzv.nedobrovolný vstup, že přijde nějaké paní od soudu a pak rozhodnutí o hospitalizaci. Léčba mě utlumila. Byl to strašný stav. V prvních dnech jsem měl tzv.pobyt na oddělení. Celé dny jsem se pročekával od rána do večera. Bylo to ubíjející. O víkendu jsem poprosil návštěvu, ať nakoupí čokolády, uspořádal jsem turnaj pavilonu ve stolním tenise, vytavil ceny. Zapojil se skoro celý pavilon. Pak následovali dny se společnou vycházkou. Hodinová procházka po areálu. A dopoledne hodina hraní si s pedagožkou. Už jsem hovořil s lékařem. Ptal se mě, co slyším, vnímám. Co bych mu to říkal… Ráno na společném sezení s lékařem jsem odpovídal na otázku jak se daří –dobře. Více nás odpovídalo,dobře. Byl jsem utlumen. Začal jsem chodit na pracovní terapie. V rámci pracovní terapie jsem sestavoval ptačí budku. 14 dní jsem to nebyl schopen udělat, léky byly hrozné. Všichni nám pomáhali. Měl jsem obrovské štěstí. Bratr mi dovezl do léčebny přenosný počítač, kam mi nahrál filmy a písničky. Já jsem měl flash disk, kde jsem měl nahrané různé informace a výsledky vyhledávání ,která popisovala to, co jsem myslel , že je mi činěno. Připravil jsem složku a snažil se přesvědčit ošetřujícího lékaře, že si to musí nahrát. Zareagoval naštěstí tak, že mi do mého compu nahrál film čistá duše. Je to pravdivý příběh o kandidátovi nobelovy ceny, který onemocněl touto nemocí. Měl zrakové vjemy. Jednou viděl někoho doma, dotyčný chtěl ublížit jeho dítěti a ženě. Skočil k nim, porazil je na zem, jak je bránil. Žena vzala dítě, utekla před ním do auta. On se rozeběhl za nimi. Opřel se o kapotu, zamyslel se a řekl. Vždyť oni jsou stále všichni stejně staří.Myslel tím ty, které viděl jen on. Od té doby bylo po tvz. bludech. Já jsem si v té době řekl, jsem nemocen. Od tohoto okamžiku , v první třetině léčby, jsem se stal spolupracujícím pacientem. Na otázku jak se daří jsem neřekl dobře, ale popsal jsem své pocity, potíže, stav mysli,.. Avšak mnoho lidí odpovídá dobře . Ale opět se se mnou nikdo nebavil o průběhu léčby,medikaci, době, plánu… Po dvou měsících a pár dnech lékaři konstatovali, že již nejsem nebezpečný sobě ani svému okolí. Podepsal tzv.dobrovolný vstup a zůstal ještě 6 dní. Pak jsem byl propuštěn, jsem léčen ambulantně, s lékařem komunikuji i telefonicky, e-mailem. Ještě mě čeká jedna záležitost. Lidé, kteří v době, kdy jsou trýzněni verbálními hlasovými halucinacemi často na někoho útočí, nebo někoho urazí. Já jsem byl obviněn na základě e-mailů , které jsem zasílal z mé e-mailové adresy na adresu policie ČR z nebezpečného vyhrožování, bylo to pro nepříčetnost zastaveno. Na základě těchto skutečností bude rozhodovat nyní soud, zda mám být léčen dle trestního zákoníku nařízenou ústavní ochrannou léčbou. Bude druhé stání. Na první stání jsem šel s tím, že jsem byl označen jako nebezpečný sobě i společnosti, chorobně interpretující myšlenky,mám paranoidněpersekuční bludné produkce,poruchy vnímání v podobě sluchových,intrapsychických a tělových halucinací. Došlo k dezorganizaci osobnosti a neschopnosti správně testovat realitu. Chorobně interpretuji nové zážitky. Mé přání : Myslím, že všichni lidé, kteří přišli o část života uvězněni v nejsotisfikovanšjším koncentračním táboře ,který jim vyrobil jejich vlastní mozek, lidé, kteří budou muset možná celý život snášet nějaké útrapy ,které nemoc s sebou přináší , si zaslouží , aby všichni,kteří jim pomáhají přeskočili do 21 .století. Aby si každý, kdo se setká s takto nemocným člověkem jednal tak, jako by byl na jeho místě on sám, nebo jeho potomek. Myslím, že by všichni lidé měli mít právo býti partnery lékařů. Ihned při příjmu by měl proběhnout dlouhý rozhovor mezi pacientem a lékařem. Pacient by měl vědět, kdo je psychiatr, co umí, co léčí. Měl by dostat srozumitelné informace o tom, jak funguje mozek . Jak se jeho část rozhodne škodit. Jak je to chytrý darebák. Jak umí vytvořit to,co slyšíme. Nemocný musí mít zájem se ptát, komunikovat. Asi by měl vědět, čím a proč bude léčen. V čem léčba spočívá. Jaké jsou vedlejší účinky. Měl by sám chtít s lékařem společně bojovat, hledat ten správný lék. Neměl by mít v sobě někde hluboko schovaná traumata. Odchycení. Zavření.Utlumení. Může to způsobit to, že pak říká, je mi dobře. A jednou, až dostane lék, který mu to připomene, přestane léky užívat. Nebo nebude chtít navštěvovat ambulantního lékaře. Tito nemocní lidé mají a asi i budou mít ochuzen svůj život o spousty radostí, prožitků,zážitků, často budou žít na hraně chudoby, čelit předsudkům. Dožijí se o 20% nižšího věku. Zaslouží, aby byly partnery. Lidmi. S právy. Zaslouží si certifikovanou nemocnici, kde v přijímací kanceláři dostanou dokument, kde se seznámí s právy, s povinností zařízení každý úkon probrat, vysvětlit, nechat si podepsat i s vyjádřením. S prostředím, kde nebude prováděna tzv.kontrola příjmu léků spočívající v tom, že pacient sedí 10 minut v sesterně a tam hlídají,zda neplive léky. S prostředím, kde si na nástěnce přečtou práva na informace. Kde bude jméno či telefon , kam zavolat v případě nejasností .Prostředí, kde mohou trávit čas aktivně,kde nemusí pročekat celé víkendy bez možnosti sportovat, zabavit se, mít kulturní vyžití. Prostředí, kde s lékařem společně bojují s nemocí. Prostředí, kde lékaři profesně rostou, neboť mají přesné informace, zpětnou vazbu. Kde rostou tím, že umí sdělit složité věci srozumitelně. Kde se naučí vyvolat zájem nemocného o otázky . Prostředí, odkud neodejde člověk s traumatem odchycení a uzamčení. | |
| Odpověď: Tato esej je zajímavá a všem, koho zajímá situace lidí s duševními poruchami vřele doporučuji její přečtení. Text je hodně kritický ke stavu psychiatrie. Ujišťuji autora, že tyto problémy jsou nejen u nás. Zlepšení stavu je především velice nákladné a náročné na dostatek motivovaného personálu. Geniální film Miloše Formana "Přelet nad kukaččím hnízdem" dobře ilustruje, že podobné problémy jsou i v Americe, která je podstatně ekonomicky silnější než naše země. To samozřejmě+ neznamená, že se nemáme snažit o zlepšení, J.Zvěřina | |
| Host: 86.63.210.17 | Čas: 26.7.2012, 17:30:04 |
| Jméno: ivan | |
| Sdělení: pane doktore asi před týdnem ze dne na den u mně došlo skoro k uplné ztratě citlivosti skoro 0 reakce na stimulační podněty intimních míst na urologii bylo vše v pořádku prosím o radu jak bych měl postupovat | |
| Odpověď: Týden je příliš krátká doba na nějaké závěry. Snažte se o pravidelné sexuální aktivity. Alespoň 1x týdně by mělo dojít k výronu semene. Nepůjde-li sexuální styk, pak masturbací. Pokud sexuální aktivity nepůjde realizovat, vyhledejte sexuologa. J.Zvěřina | |
| Host: 78.157.167.69 | Čas: 9.7.2012, 06:29:08 |
Aktuálně
PF 2023 Jaroslav Zvěřina, 31. 12. 2022
Z Jaroslava si vezměme příklad! Slaví osmdesátku a furt má zájem o SEX ... UOLOGII ;-)
Vzdávat se na delší dobu sexu není dobré, 2. 7. 2022
Problémy nepravidelných intimních aktivit, zejména pak s delšími přestávkami, které lze počítat ne na dny, nýbrž třeba i na měsíce či roky, řeší celá řada lidí. Jsou mezi nimi dlouhodobě nezadaní, rozvedení, kteří nemohou najít nového partnera, ale i ti, kteří ovdověli...
Proč ženy i muži občas předstírají své vyvrcholení, 28. 5. 2022
Orgasmus nepředstírají jen ženy, jak se často traduje, ale také muži. Částečně ze stejných důvodů jako jejich partnerky...
