Pandemie, která postihla většinu států světa, je něco, s čím se současné generace ještě nepotkaly. Může být pro naši zemi něčím podobným, jako byly například roky 1928, 1938, 1939 nebo 1968?
Parlamentnilisty.cz, 29. 12. 2020
ROK S COVIDEM A TEN PŘÍŠTÍ „Naše politická reprezentace se ukázala být zajímavě nejednotná a chaotická ve svých příkazech občanům. Politici, ať již vládní nebo opoziční, nedokázali pandemii nechat v rukou lékařů a zdravotních pojišťoven," říká v bilančním rozhovoru známý psychiatr a sexuolog Jaroslav Zvěřina a dodává, čím tomu podle něj „nasadil korunu" sám premiér. Ze své praxe prozradil, s čím lidé dnes nejvíce bojují. Promluvil také o působení médií a o vztahu k umělcům. Vysvětlil také, jaká opatření proti koronaviru mu přišla nesmyslná.
Pandemie, která postihla většinu států světa, je něco, s čím se současné generace ještě nepotkaly. Může být pro naši zemi něčím podobným, jako byly například roky 1928, 1938, 1939 nebo 1968?
Jistě máte pravdu, že zkušenost s celosvětovou pandemií nepamatujeme ani my dříve narození. Žádná taková metla lidstva nebyla však zatím nekonečná. Po odeznění kalamity se vrátíme k normálu. Že si ji budou lidé dlouho připomínat, o tom nepochybuji.
Jak moc se podle vás během posledních měsíců změnil pohled lidí na život, přístup k práci, penězům, hodnotám, vztahům?
Rozšířenou emocí se stala nejistota. Mezilidské kontakty se omezily na dříve nezvyklé minimum. Schůze a konference běží ve formě telekonferencí a cesty do zahraničí jsou redukovány na stupeň, který je pro běžného občana blízký nule. To samozřejmě produkuje hodně negativních emocí. Naši předkové interpretovali morové rány jako boží trest za hříšnou rozmařilost. Takový výklad koronavirové pandemie jsem zatím ještě nezaznamenal. Trochu pokory by však národům nesporně slušelo.
Ve své psychiatrické poradně se jistě setkáváte i s lidmi, kterým právě epidemie a s ní spojené různé omezení výrazně zasáhly do života. Jak toto období z vaší zkušenosti lidé zvládají? Co je pro ně největší problém?
Největší problémy dnes mají lidé, kteří své podnikání a zaměstnání měli vázané na oblasti života, které jsou redukovány a někdy až decimovány různými protiepidemickými opatřeními. Častější úzkostné a depresivní stavy pacientů jsou denní praxí lékařů stále častěji. Lidé se dovedou uskrovnit, avšak těžce nesou již zmíněnou nejistotu. Ta je bohužel posilovaná nejistými a nesystémovými příkazy politiků. Také masmédia se negativně projevují, když šíří konfliktní a někdy až nenávistné polemiky.
Jak se podle vás česká veřejnost vyrovná s faktem, že mnozí lidé nebudou moci dále vykonávat práci, kterou byli zvyklí vykonávat? Ať už v pohostinství a jiných službách, v příštím roce i v jiných sektorech, které smete ekonomická krize. Může nastat celonárodní společenská deprese a zhroucení životů desítek tisíc lidí?
Tato civilizace se již nachází v dekadentní fázi. Každý ekonomický kopanec může tento sestup posílit. Pokud se ve druhé polovině příštího roku svět z té pandemie vyprostí, mohlo by se ještě katastrofickému vývoji předejít. Když jdu po městech a vidím zavřené restaurace a kluby, je mně smutno. Víru v lepší budoucnost bychom si však pro sebe i naše spoluobčany měli zachovávat.
S politováním oznamujeme, že pan docent Jaroslav Zvěřina ukončil svou lékařskou praxi.
Sexuologickým pacientům doporučujeme obrátit se na Sexuologický ústav, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Ke Karlovu 11, Praha 2. Telefon: +420 224 965 247
RSS | ![]() | | | normal | | | tisk | ![]() |