Co se změnilo v českých ložnicích? Sexuolog prozradil podrobnosti 

Eurozpravy.cz, 29. 8. 2015

ROZHOVOR - Žijeme ve společnosti, která je „přesexualizovaná", říká v rozhovoru pro EuroZprávy.cz doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., ze Sexuologického ústavu 1. LF UK a VFN Praha. Ačkoli je sex snad téměř všude kolem nás, stále ve společnosti přetrvávají mnohé mýty, například co se týče pedofilie. Pak jsou zde kontroverzní záležitosti jako kastrace či adopce dětí homosexuály. Jaká je pravda? Čtěte dál a dozvíte se víc.

Sexuální zločin spáchaný na dítěti vždy pobouří veřejnost. Jaké největší mýty panují o pedofilii?

Pedofilie je patologický stav, jde o parafilní sexuální orientaci, kdy subjekt je eroticky přitahován dětmi před pubertou. Asi největší současný mýtus je skutečnost, že kdejaký sexuální delikt na nedospělém objektu je hned označován jako pedofilní. Souvisí to s tím, že z mně ne zcela jasného důvodu se v mezinárodní terminologii pokládá za dítě každý jedinec mladší osmnácti roků. Politici (nikoliv odborníci sexuologové) tak nastolili naprosto nelogické situace. Třeba ve vztahu k definici „dětské pornografie".

Často se také setkávám s tím, že úřady zaměňují parafilní orientaci, pedofilii, za sexuální delikt, zneužívání dětí. Ani průkaz pedofilní preference konkrétního jedince není samozřejmě důkazem, že se dopustil konkrétního deliktu. Ten mu musí orgány činné v trestním řízení prokázat nikoliv lékařským vyšetřením, nýbrž validními důkazy, které obstojí před soudem.

Součástí rozsudku bývá „sexuologická léčba". Co si pod tím konkrétně představit?

Tak zvaná „ochranná léčba", které je subjekt povinen se podrobit, může být nařízena sexuálním delikventům, kteří svůj čin spáchali pod vlivem parafilie, tedy poruchy sexuální preference či chování. Soudy nařizují takovou léčbu prakticky výhradně na výslovné doporučení soudních znalců, odborných lékařů.

Léčení v těchto případech spočívá ve snaze, přivést devianta k racionálnímu náhledu své odlišnosti v sexu. Intenzitu sexuálních motivů mohou lékaři tlumit podáváním některých medikamentů.

Česko je kvůli kastrování delikventů často kritizováno, dokonce se mluví o „mučení". Jaký je Váš pohled na tento způsob léčby?

Terapeutická kastrace je i nadále součástí naší terapeutické palety. Je třeba, aby o takový chirurgický výkon konkrétní jedinec sám požádal a dobrovolně se jí podrobil. Jde o velmi účinnou léčebnou metodu. Některé mezinárodní instituce ji zpochybňují z údajně humanistických motivů. Nicméně u zvláště nebezpečných a jinak neovlivnitelných sexuální delikventů jde o racionální možnost. Její alternativou je vlastně jen doživotní ochranná detence.

Také kolem falometrie se vedou debaty. Jaké jsou výhody a nevýhody této metody?

Falopletyzmografie (PPG) jako metoda vyšetřování sexuální orientace subjektu byla vynalezena v Praze. První ji použil Kurt Freund v padesátých letech minulého století k vyšetřování homosexuální preference. Byla to celosvětová priorita této techniky. V klinické a forenzní medicíně se dnes používá u nás, ale také v Kanadě (kde zesnulý Kurt Freund dlouho působil) a ve Spojených státech. Jde o metodu velmi přínosnou tehdy, když se podaří test úspěšně realizovat a vyšetřovaná osoba spolupracuje. Podle našich i zahraničních zkušeností až jedna třetina těchto vyšetření nepřináší dostatečně validní data.

Nejde o detektor lži a výsledek PPG testu nemá nic společného s průkazem, nebo neprůkazem toho, zda dotyčný subjekt spáchal ten který zločin. Debaty se samozřejmě vedou a budou vést, protože tato psychofysiologická vyšetřovací metoda nemá národně, ani mezinárodně sjednocené standardy. Musí být proto vždy chápána jen jako pomocná vyšetřovací metoda a hodnocena v celém kontextu klinických dat.

Trpí nebezpečnými deviacemi i ženy a jak se diagnostikují?

Sexuální zločiny jsou téměř výhradním prostorem mužů. U žen se velmi vzácně, ojediněle vyskytují opravdu nebezpečné sexuální deviace, třeba útočný sadismus. Podobné případy jsou zcela raritní. Podobně jako u mužů je možné pokusit se též u žen testovat jejich sexuální zaměření pletyzmografickou metodou. Jde pak o vyšetření ještě podstatně méně účinné, než je tomu u mužů.

Feminismus, emancipace, kariéra. Jak se moderní doba podepisuje na sexualitě žen?

To je na dlouhé povídání. Obecně však platí, že vývoj postmoderních civilizací zvýhodňuje dosti jednostranně ženy před muži. Hovoříme o „krizi maskulinity", která má mnoho aspektů. Ženy jsou stále dominantnější, vzdělanější a úspěšnější.

A naopak, začínají být z mužů „bábovky"?

Muži jsou v setrvalé defenzívě již půl století. Nezdá se, že by se z toho dokázali vymanit. Pro jejich „chlapské vlastnosti" se v postmoderní společnosti jakoby nacházelo stále méně a méně příležitostí k uplatnění.

Kdy by rodiče měli začít se svými potomky hovořit o sexu? Děti toho dnes díky internetu vědí víc, než si dospělí chtějí připustit...

Rodiče jsou těmi posledními, kdo dokáží své děti včas poučit o sexu. Ty základní informace by měly být podány ve škole, a to nejpozději do počátku puberty. V otevřené sexuální výchově nám nejde o podrobnosti stran partnerských sexuální aktivit, ale o základní data z anatomie a fyziologie pohlavních orgánů a reprodukce. Také o rizicích, které sex přináší. Naše průzkumy v tomto směru ukazují, že škola se v této oblasti v Česku přece jen uplatňuje více než kdysi.

Problémem informací, které děti a mládež získávají v hojném počtu na internetu, je jejich různá úroveň. Touto cestou se velmi snadno šíří nejrůznější sexuální pověry a mýty. Kvalitní a včasné poučení má tyto informace uvést na pravou míru.

Když už jsme u internetu, je dle Vás pornografie škodlivá a může na ní být závislost?

Nemyslím, že by pornografie jako taková byla nějak zdraví škodlivá. Skutečností ovšem je, že pro moderního člověka je pornografie mnohem snadněji dostupná, než tomu bylo kdysi. Žijeme tedy ve společnosti, která je v tom virtuálním smyslu slova „přesexualizovaná".

Stále častěji se v našich ordinacích objevují lidé, kteří se stali na konzumu internetové a audiovizuální pornografie do jisté míry závislí. Jde především o muže. Ženu, takto závislou na pornografii, jsem dosud neviděl.

Prošla v posledních letech pornografie nějakými změnami?

Moderní audiovizuální technologie dovedou vytvářet virtuální prostředí, blízké realitě daleko více než někdejší erotické magazíny nebo videokazety. Náměty jsou stále stejné, jen ta technika pokročila. Činí pak virtuální erotiku přitažlivější. Není vyloučeno, že zejména někteří muži jsou tímto mechanismem odváděni od partnerského sexu.

Jak se od sametové revoluce změnilo sexuální chování Čechů?

Kupodivu žádné velké změny se nestaly. Tedy co se týče partnerského sexu a problémů lidí v jejich pohlavním životě. Výrazně se proměnilo reprodukční chování. Více se používá kondomů a moderní antikoncepce, rodí se podstatně méně dětí. Výrazně klesl zájem o manželství a stoupla rozvodovost. Zvýšilo se procento mužů, kteří mají zkušenosti s prostitutkami.

Liší se sexualita Čechů od jiných evropských národů?

O žádné specifické zvláštnosti naší populace v porovnání se zahraničím nic nevím. Naše data z průzkumů sexuálního chování se od těch zahraničních podstatně neliší. Pokud je tedy porovnáváme se srovnatelnými kulturními oblastmi.

Odpůrci adopcí dětí homosexuály tvrdí, že výchova dvěma muži může narušit sexuální vývoj dítěte. Objevuje se také názor, že gayové budou děti zneužívat. Co říkáte na takové argumenty?

Své děti někdy zneužívají i heterosexuální otcové. Proč by právě gayové měli být v tomto směru úplnou výjimkou? Pokud jsou osoby stejného pohlaví v rodičovské roli slušní a sociálně zdatní, není důvod se domnívat, že by taková výchova dětem nějak ubližovala. Jde ovšem o tak malou minoritu, že se domnívám, že diskuse o adopcích tohoto typu je nepochopitelně předimenzovaná.

Nyní se hodně mluví o Islámském státu a objevují se názory, že jedním s hnacích motorů džihádistů je i sex. Souhlasíte?

Ono nejde zřejmě o sex jako takový. Jisté je, že v některých rozvojových zemích je vysoká produkce mladých zdatných mužů, kteří nenacházejí v jejich společenství rozumné uplatnění. Ti se pak mohou vydat na migrační stezky a jsou také kádrovou základnou nejrůznějších radikálů.

RSSRSS| normal| tisktisk
Privátní poradna doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.