„Děti“ a sex

Jaroslav Zvěřina
Sexuologický ústav 1. LF UK
Praha

Evropská komise předložila návrh nové direktivy (Com 2010-94), která má v rámci Evropské unie sjednotit a zpřísnit ochranu dětí před různými formami sexuálního zneužívání. Záměr je to jistě bohulibý, nicméně skrývá čertovo kopýtko, které se již dlouho manifestuje v definici „dítěte“ podle mezinárodního úzu. Již před lety přišla Světová zdravotnická organizace s problematickým označením „dítě“ pro všechny mladé lidi do 18 let věku. Tento úzus byl postupně převzat do celé řady mezinárodních dokumentů. Také do Úmluvy o právech dítěte OSN. Nyní je takto nahlížené „dítě“ objektem zájmu evropské direktivy.

Mezinárodní pojem“dítě“ pro jedince do 18 let věku se snaží podivně sjednotit nesjednotitelné. Z biologického hlediska je vhodné označovat jako dítě především děti bez vyvinutých druhotných pohlavních znaků. Takto také chápeme „dítě“ v sexuologii. Jako „pedofil“ je medicínou označován deviant, který je eroticky vzrušován malými dětmi bez druhotných pohlavních znaků. Samozřejmě, že také děti, u kterých je vývoj pohlavních znaků evidentně v samých začátcích, mohou být takto chápány. Jakmile je ovšem „dítětem“ dospívající jedinec s vyjádřenými druhotnými pohlavními znaky a s celým sortimentem sexuálních a erotických reakcí, situace se komplikuje. K tomu navíc přistupují nejednotné věkové limity pro platný souhlas s pohlavním stykem. Některé členské země EU připouštějí partnerský sex již od 12 let, jiné od 14, 15, nebo 16 roků. Máme zde tedy navíc ještě „děti“, které již smějí souložit, ale které je třeba bránit před pohlavním zneužíváním.  Sjednocující pojem „dítě“ bohužel převzal i nový český Trestní zákoník. Podle toho pak by zejména mělo být trestné třeba držení „dětské pornografie“. Pokud by šlo o pornografii, zobrazující děti před pubertou, není co řešit. Jenže dikce této zákonné normy vyjadřuje postoj, podle kterého jde u „dětské pornografie“ o materiály s jedinci mladšími 18 roků. A to už je problém. Například v České Republice platí věková hranice 15 let pro platný souhlas s partnerským pohlavním stykem. Mnozí se zcela nedávno ještě snažili tuto hranici o rok snížit. Nicméně budeme-li striktní, je zakázáno pořizovat erotické materiály, zobrazující „děti“ do 18 roků.

Proti popsané nelogičnosti se již ozvaly mezinárodní sexuologické organizace. Své stanovisko k návrhu zmíněné evropské direktivy poslala na příklad Evropská federace pro sexuologii (EFS), nebo sdružení několika německých odborných sexuologických společností. Řešení je vlastně velmi jednoduché. Je třeba opustit nesmyslný sjednocující pojem „dítě“ pro označení osob mladších 18 roků. Vraťme se k logičtějšímu „děti a mládež“. Pak přemýšlejme  v čem se tyto dvě kategorie liší a v čem je třeba oběma, tedy dětem i mládeži (dospívajícím) poskytnout ochranu. Současně je třeba zpřesnit pojem „dětské pornografie“ protože stávající situace vystavuje riziku trestního stíhání každého, kdo „drží“ nějaké pornografické materiály s objekty mladšími 18 let. Přitom každý dospělý může s těmito objekty dělat sex, pokud jsou starší než věková hranice, která v té které zemi platí.

Evropská federace pro sexuologii (EFS) uvádí ve svém prohlášení mimo jiné:

EFS chápe, že Evropský parlament se zabývá sexuálním zneužíváním a vykořisťováním dětí. K této problematice poskytujeme své kritické odborné stanovisko a navrhujeme možná zlepšení situace v této oblasti, kterou je nesnadné kontrolovat čistě legislativními prostředky.

Navržená Direktiva definuje „dítě“ jako „každou osobu ve věku do 18 let“, avšak na druhé straně hovoří o dítěti jako o někom, „kdo nedosahuje věku souhlasu podle národního práva“. Tato nejednotnost nutně vyvolává potíže v interpretaci zmíněné direktivy.

Direktiva se zaměřuje na všechny erotické obsahy, které popisují osoby, které „se zdají být“ ve věku do 18 let. „Zdání“ je ovšem velmi subjektivní kriterium a domníváme se, že zde mají být použita jiná, exaktnější, kriteria.
Výtvarná díla a kresby zobrazující osoby pod věkovým limitem, zobrazené bez oděvu v pozicích, které mohou být interpretovány jako „sexuální“ jsou cílem Direktivy rovněž. Avšak mladí lidé, kteří již dosáhli věku legálního souhlasu s pohlavním stykem, by měli mít svobodu legálně popisovat svou sexualitu v souvislosti se svými soudy, a to v soukromí i v umění a profesionální literatuře.

Legislativa má být eticky srozumitelná. Pokud tomu tak není, je jen arbitrážní. Budeme-li kriminalizovat všechny popisy sexuality u osob pod 18 let věku, pak takovým zákonem tabuizujeme sex dětí a mladých lidí. Vytvoříme legislativní „šedou zónu“ kde nebude jasné co ještě je a co již není legální. Z etického hlediska není nic špatného na erotických kresbách a zobrazeních, kde není činěna žádná škoda jiným osobám.  Jinou věcí je, že lidé mohou být zneužiti a poškozeni produkcí pornografických materiálů.

Měli bychom se zasadit o to, aby

  1. bylo zabráněno zneužívání osob, zejména pak dětí k produkci erotických materiálů
  2. bylo zabráněno problematickým sexuálním aktivitám a aby lidé, kteří k těmto aktivitám mají tendence, nalezli adekvátní pomoc tak, aby nebyli nebezpeční ostatním.

Potřebujeme ochranu obětí sexuálního zneužívání. Zneužívané děti, ale také dospělé oběti sexuálních zločinů často mají pocit, že zde chybí specifická profesionální pomoc. Vyšetřování a soudní projednávání případů trvají velice dlouho a často zbytečně poškozují oběti. V mnoha zemích Evropské unie je sexuologická profesionální péče v plenkách. Veřejné zdravotnictví by se tedy mělo zabývat vytvářením pracovních místo pro sexuology.

EFS doporučuje Evropskému parlamentu aby navrhl členským státům rozvíjet pozitivní politiku v oblasti lidské sexuality, včetně nezbytné sexuální výchovy, sexuální socializace a bezproblémového sexuálního chování populace.

Šest sexuologických organizací z německy mluvících zemí vydalo společné prohlášení, ve kterém se mimo jiné uvádí:

Některá navrhovaná doplnění původního Rámcového rozhodnutí mají logiku. V některých členských státech je tato problematika málo zohledňována. Také je nedostatečná pozornost věnována moderním informačním technologiím. Chybí sladění národních a mezinárodních právních kodexů, což komplikuje jak uplatňování práva, tak prevenci.

Společnosti se domnívají, že jednostranná represe není dobrým řešením, zejména pokud se prakticky vůbec nezabývá psychosociálními příčinami negativních jevů.

  1. Ochranu dětí ve smyslu ustanovení §24 Úmluvy práv dítěte mají ve své legislativě dnes již všechny členské státy EU. Problémy nejsou s legislativou, nýbrž s jejím důsledným dodržováním a vymáháním. To je závislé na praxi sociálních autorit, institucí ochrany mládeže, policie a justičního systému.
  2. Vážné námitky vznáší proti snaze, prosadit do direktivy jakousi presumpci viny. Tedy princip „in dubio contra libertate“. Byla by to ničím nepodložená panická reakce na údajné zvyšování incidence sexuálního zneužívání dětí. Je zřejmé, že nárůst těchto případů přímo souvisí s vyšší pozorností, která se jim věnuje a vyšší ochotou lidí tyto případy hlásit. Problematická je představa, že v této oblasti vysoké exemplární tresty odradí potencionální pachatele.
  3. Definice „dítěte“ jak ji OSN ve zmíněné Úmluvě ustavila, není přesná. Věk do 18 let způsobuje, že se mají stejné zásady dodržovat ve vztahu k prepubertálním dětem a ve vztahu k 17 letým adolescentům. Je problematické, když návrh Direktivy nerespektuje národní legislativu. V Rakousku a Německu je věk souhlasu s pohlavním stykem 14 roků. Pokud si však 17 letý nakreslí svou 14 letou milenku, podle uvedené Direktivy bude pachatelem trestného činu.  Problémy nutně vzniknou kolem fotografií a audiovizuálních nahrávek konsensuálního sexu s osobami ve věku nad národní limit pro souhlas.  Nakonec i definice pornografie zůstává hodně vágní a nejednotná. Trestná mají být vyobrazení, která se věnují objektům, které „připomínají“ osobu mladší 18 let. To umožní kriminalizovat četná umělecká díla, například filmy o Harry Potterovi. Některé filmy byly již v USA v duchu této logiky zakázány („The Tin drum“), protože ukazují sex nezletilých.
  4. Nařizuje se důsledná evidence sexuálních delikventů vůči osobám mladším 18 let, která bude dostupná na národní a eurounijní úrovni.
  5. Direktiva může znesnadnit práci agentur, které popularizují lásku mladých lidí, která nemá nic společného s pornografií nebo sexuálním zneužíváním. Trestní právo nemá být zneužíváno k prosazování etických představ jednotlivých skupin obyvatel. Mělo by chránit občany před podstatnými hrozbami jejich lidským právům. Legislativa by se vždy měla také snažit hledat efektivní řešení jinde než v kriminalizaci. Restriktivní povaha Direktivou prosazovaných zásad má zřejmě své kořeny ve specifické etice a přísné trestní politice USA. Jde o jakousi „morální kolonizaci“.

Podepsáni reprezentanti těchto organizací:
- Deutsche Gesellschaft für Sexualforschung (DGfS)
- Deutsche Gesellschaft  für  Geschlechtserziehung (DGG)
- Deutsche Gesellschaft für Sexualmedizin und Sexualtherapie (DGSMT)
- Gesellschaft für Sexualwissenschaft (GSW)
- Deutsche Gesellschaft für  Sozialwissenschaftliche  Sexualforschung (DGSS)
- Österreichische Gesellschaft für Sexualforschung (ÖGS)

 

V oblasti ochrany dětí a mládeže před sexuálními delikty je v Česku situace nepříliš utěšená. Právní povědomí nejen laiků, ale často i právnické veřejnosti není na nijak vysoké úrovni. To samozřejmě v jednotlivých kauzách sexuálních deliktů vůči dětem a mládeži komplikuje uplatnění trestně právních sankcí. Vzpomeňme na povážlivé soudy právníků, které se objevily v masmédiích v souvislosti s pohlavním zneužíváním dětí a nedospělých jistým zahraničním aristokratem, nebo jistým českým sbormistrem. Máme nepochybně veliké rezervy také v sekundární prevenci, zejména v ochraně obětí sexuálních deliktů před zbytečnými následnými šikanami. Sexuologie se dnes systematicky nevyučuje v pregraduálních programech vysokých škol a v těch postgraduálních je často opomíjena. Výsledkem je, že nám chybí kvalifikovaní odborníci pro tuto oblast. Postrádáme jasně definovanou státní zakázku a státní podporu pro práci s pachateli sexuálních deliktů a jejich oběťmi.

Nicméně se domnívám, že zavádění přísnějších sankcí a omezení může být účinné jen tehdy, když bude předmět veřejného zájmu řádně a adekvátně popsán. Stávající mezinárodně zavedený pojem „dítě“ je bohužel nedokonalý a někdy zavádějící. Měl by být revidován.

Návrh Směrnice COM 2010-94 (redukovaný text) [PDF 132 kB]

RSSRSS| normal| tisktisk
Privátní poradna doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny, CSc.