Týden v Evropském parlamentu
25. - 28.3.2008

Po velikonočních svátcích probíhala v Evropském parlamentu v Bruselu především jednání některých výborů. 26.března pak také zcela mimořádné "miniplénum" které se zabývalo posledním evropským summitem a také situací v Tibetu.

Právní výbor rozhodoval o výborových verzích některých legislativních návrhů spíše technické a ekonomické povahy. Na příklad některé úpravy ve vztahu k účetnictví a auditu s cílem zjednodušit a harmonizovat podnikatelské prostředí v EU. Diskuse byly vedeny o některých případech poslanecké imunity. Jistý polský levicový poslanec se dopustil toho prohřešku, že kdesi na letišti napodobil katolického papeže a políbil zemi. Někteří jeho spoluobčané v tom viděli urážku náboženského cítění a podali na něho občansko právní žalobu, ze které mu ovšem údajně hrozí trestní postih. Je to zřejmý doklad toho, jak náboženský fundamentalizmus dovede být sám sobě nepřítelem. Velkoryse přehlédnout takovou hloupou klukovinu by bylo myslím majestátu polské katolické církve mnohem důstojnější. V tomto případě není Právní výbor EP již dlouho schopen rozhodnout, a to pro zcela procedurální problémy. O zbavení toho poslance imunity požádala totiž Evropský parlament soukromá osoba, nikoliv k tomu oprávněné centrální orgány justice.

Poměrně živou diskusi ve výboru vyvolaly dva materiály. Tím prvním byla zpráva kolegyně Diany Wallis o roli soudců národních soudů ve vztahu k právnímu systému EU. Zpráva je to velmi obsáhlá, a tak ji přikládám v elektronické podobě k dispozici pro zájemce. Zdá se, že postgraduální vzdělávání soudců není v členských zemích dostatečně intenzivní ani v jazykových otázkách, ale ani ve vztahu k aktuální judikatuře EU. Ke zlepšení tohoto stavu zcela jistě neexistuje jednoduchý recept. Diskuse budou jistě probíhat. Viz Návrh zprávy o úloze soudců jednotlivých států v evropském soudním systému [PDF 544 kB]

Druhým sporným bodem se ukázala být setrvalá tendence Komise a některých poslanců, předepsat členským státům nové skutkové podstaty přečinů a trestných činů ve vztahu k ochraně životního prostředí. Kolega Hartmut Nassauer připravil celou řadu kompromisních návrhů tak, aby norma mohla být přijata již v prvním čtení ještě v tomto roce. Jde ovšem o tak spornou otázku, že je jen málo pravděpodobné její finální schválení v krátkém termínu. Nejvíce spornými body se zdají být definice jednotlivých skutkových podstat, které se mají fabrikovat podle platných unijních směrnic a nařízení. Ta platná judikatura se ovšem velmi dynamicky, někdy až příliš kvapně mění. A tak by národní justiční systémy stály mnohdy před velkými problémy. Věc podle mého názoru potřebuje především čas....

Malé plenární zasedání bylo zahájeno zprávami o březnovém summitu EU. Slovinský premiér Janez JANŠA zopakoval hlavní projednané body, které jsou veřejnosti z médií dobře známé. Snad jen opětovná zmínka o Slovinskem prosazované "páté svobodě EU" trochu zaujala. Předsednictví si představuje, že potřebujeme jakousi další dimenzi do unijní politiky, kterou by byla svoboda volného pohybu informací a inovací. Nemám pocit, že by se tato novátorská myšlenka stala velkým unijním politickým hitem. O výměně informací z vědy, výzkumu a vývoje se uvnitř Evropské unie diskutuje již dlouho, zejména pak od prosazení tak zvané "Lisabonské strategie", která je do značné míry založena na zvýšeném úsilí členských zemí o zlepšení situace ve výzkumu a vývoji, zejména pak v zavádění nejrůznějších moderních technologií a inovací do praxe. Také nedávno vyhlášené zřízení EIT (Evropský Technologický Institut) má tuto dimenzi. A tak bude zajímavé sledovat, jak se "pátá evropská svoboda" prosadí proti uvedeným již běžným unijním pojmům. Ani projev M.J.Barrosa nepřinesl nějaká překvapení. Předseda Komise zdůraznil setrvalou péči o zlepšení klimatických změn a snížení emisí, zejména pak kysličníku uhličitého. Z tohoto problému se stává unijní obsese. Přesto je zcela zřejmé, že deklarovaných cílů se sotva dosáhne. Vždyť již dnes ohlásilo Německo, že některá průmyslová odvětví budou žádat o výjimku z restrikcí emisí "skleníkových plynů", Česko a Polsko vedou s Komisí soudí spor o míře redukce těchto emisí v budoucnosti. Je jistě smutné, když se nechce něco dobrého udělat, co udělat lze. Na druhé straně je ještě smutnější, když někdo prosazuje takový pozitivní skutek za každou cenu, a to i za cenu budoucího nezdaru. Pokud někdo pochybuje o tomto tvrzení, nechť se podívá na to, jak členské země doopravdy plní závěry tak halasně vyhlašovaného "Kjótského protokolu".

Tibet je dnes politický šlágr. Komunistická Čína je přibita na pranýř a všechna ostatní politická zvěrstva, co jich na světě existuje, jsou jakoby zapomenuta. Jisté je, že Tibet je čínskou mocenskou oblastí. Pokud by Čína odešla, musel by se svět nějak vyrovnat s ponechanou čínskou skupinou obyvatel. Jisté je, že původní obyvatelstvo Tibetu nebylo a není schopno své rozsáhlé území mocensky a ekonomicky stabilizovat. Čína by tak ponechala tuto obrovskou oblast v rukou sousedních zemí, nejspíše tedy Indie. Zdá se ovšem, že ani Indie o podobný "dárek" příliš nestojí. Myslím, že naše vlastní zkušenosti s komunistickou diktaturou ukazují, že izolace a blokády takového režimu nikam nevedou. Naopak, otevřená komunikace v nejrůznějších oblastech, zejména v ekonomice, kultuře a sportu, pomáhají pootevřít dveře takových diktatur. Nakonec zřejmě ani Evropské unii nezbývá nic jiného, než ve vztahu k Číně a Olympijským hrám zaujmout "pragmatické stanovisko". Osobně jsem velmi proti odvolání olympiády v Číně. Takový krok by naše vztahy s touto supervelmocí příliš negativně poznamenal. Přemýšlejme spíše o tom, jak Olympijské hry využít k prosazování ochrany lidský práv v Číně v nejrůznějších akcích mimo sportoviště. Bojkotování her by se zcela jistě nepodařilo úplně, a tak bychom měli před sebou politickými bouřemi zmrzačené hry, které by celé olympijské hnutí poznamenaly na dlouhé roky. Čínský režim je dnes pod silnou a hustou palbou různých výzev a pohrůžek, a tak uvidíme, jak se nakonec zachová....

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)