Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., poslanec Evropského parlamentu

Proč muži vydělávají více než ženy

Politická Revue, 10/2007

Dnes a denně jsme z různých stran informováni o tom, že existují značné rozdíly v odměňování mužů a žen za práci. Na tuto skutečnost upozorňují dlouhé roky feministky a s nimi spříznění politici a političky v rámci moderní „politické korektnosti“. Dostupné produkty z dílny různých „gender studies“ se většinou spokojí s konstatováním rozdílů mezi příjmy mužů a žen, a blíže se o příčiny tohoto jevu nezajímají. Jim je totiž příčina zřejmá: jde prý o výsledek dlouhodobého utiskování žen ze strany „mužsky“ organizované společnosti. Autor amerického bestselleru Warren Farrell se ve své knížce „Why Men Earn More“ pokouší o hlubší pohled na příčiny rozdílů v odměňování příslušníků obou pohlaví za nejrůznější druhy práce. Výsledkem je zjištění, že zdaleka ne vždy a ve všem jsme v této oblasti svědky útisku žen. Do úvahy je třeba brát odlišnou životní filozofii obou pohlaví a jejich odlišné postoje ve vztahu k pracovnímu nasazení, a také řadu dalších okolností. Pro naše feministky bude nepochybně překvapením, že autor této knížky byl opakovaně zvolen do výboru Národní organizace žen (NOW) v New York City.

Farrell uvádí, že v materiálech zmíněné ženské organizace bývá uváděno, že platí „princip 59 centů“, podle něhož za stejnou práci dostane muž dolar, žena však jen 59 centů. Začalo mu vrtat hlavou, proč že se zaměstnavatelé chovají tak iracionálně, že zaměstnávají „drahé“ muže, když mohou pro stejnou práci získat mnohem levnější ženy. I kdyby ten rozdíl nebyl tak veliký, musel by být podnikateli brzy rozpoznán a využíván. Nic takového se však jak známo neděje. Zmíněný rozdíl v příjmech neplatí jen pro zaměstnance. Autor zjistil, že podniky, vlastněné ženami, vykazují proti „mužský“ podnikům nižší čisté zisky. Rozdíl je zde prý až padesátiprocentní. Další velmi zajímavý statistický údaj praví, že svobodné bílé ženy ve věku mezi 45 a 54 roky, vydělávají proti stejné kategorii mužů o šest procent více. U svobodných vysokoškolských pedagožek statistika zaznamenává příjem ve výši 145% proti jejich svobodným mužským kolegům! „Never married men are losers, never married women are winners“ praví Farrell.

Aby objasnil, jak to s těmi rozdíly v příjmech je doopravdy, sestavil autor seznam celkem pětadvaceti důvodů, proč muži mají vyšší příjmy než ženy. Jednotlivé tyto faktory v knížce poměrně podrobně rozebírá. Obě pohlaví se liší již ve volbě povolání. V nejméně oblíbených zaměstnáních je zřejmá převaha mužů nad ženami. Pokud žena hledá práci, pak dá přednost práci klidné, bezpečné, bez nepřízně počasí, emočně naplňující, takové které nevyžaduje práci v noci a je blízko jejího bydliště. Takové práce zcela jistě obvykle nepatří k těm nejlépe placeným.

Dalším faktorem je pracovní riziko. Čím nebezpečnější je práce, tím větší je zde podíl mužů. Mezi oběťmi smrtelných úrazů na pracovišti je 92% mužů. Zajímavé je, že v těch nejvíce rizikových profesích jsou ženy, pokud v nich pracují, odměňovány mnohdy lépe než muži. Riskují však podstatně méně. Farrell uvádí zajímavé statistiky z válečných operací: ztráty mezi ženami jsou nižší, než by odpovídalo jejich zastoupení v jednotkách. Nebezpečná povolání jsou tedy podstatně méně nebezpečná pro ženy, než pro muže. Mezi světovými novináři je asi 38% žen, přesto podíl žen mezi zabitými novináři činí jen asi 7%. Notoricky známé je, jak ochranitelské postoje k ženám a mužům v praxi zafungovaly třeba při ztroskotání Titaniku, kdy se zachránilo podstatně více žen a dětí, než jak by odpovídalo jejich zastoupení mezi pasažéry. Jisté samozřejmě je také to, že ženy naopak riskují své zdraví a životy při porodech. Ani moderní medicína přes všechnu snahu tato ženská rizika neodstranila beze zbytku.

Povolání s vysokými příjmy také jen málokdy přinášejí větší emoční naplnění. Výzkumy ukazují, že nejvíce emočně uspokojeni se cítí různí dobrovolníci, ale také ženy v domácnosti, pečující o děti. Nemůžeme očekávat, že budeme dobře placeni za něco, co nás naplňuje a baví.

Práce s vysokými příjmy často vyžaduje pracovat přes čas a mimo normální pracovní dobu. Ženy obecně nemilují práci s nepravidelnou pracovní dobou, zejména pak práci v noci. V Japonsku prý odbory bojovaly za právo žen na práci v noci, ale když ženy toho práva dosáhly, nijak se do nočních směn nehrnuly. Ženy mají prý též menší zájem o obory, ve kterých musí své znalosti stále aktualizovat a rozvíjet. Mezi tradičně „mužské“ discipliny tak patří výzkum, informační technologie a matematické vědy. Zde se také dosahuje větších příjmů než ve školství, ošetřovatelství a pomáhajících profesích.

Lidé s vyššími příjmy volí uvnitř jednotlivých oborů lépe placené podobory. Prohlásíme-li, že muži inženýři mají vyšší příjmy než ženy, musíme se ptát, je-li to opravdu za zcela stejnou práci. Inženýr v astronautice vydělává 73 000 USD, zatímco v dopravě jen 32 000 USD. Rozdíly v jednotlivých podoborech mohou být nesmírné. Ženy mají zájmy o podobory, které se vyznačují kontaktem s lidmi, nižším tlakem na přesčasy a menší intenzitou další specializace po základních kvalifikacích. Autor tuto záležitost demonstruje zejména na absolventech medicíny, kde v chirurgických oborech jednoznačně převažují muži, zatímco v oborech typu dětská psychiatrie a pediatrie zase ženy. Snadno se pak dospěje k závěru, že lékařky vydělávají méně než lékaři.

Lidé s vyššími příjmy odpracují více hodin. Je zřejmé, že přesčasy jsou lépe placené. V uváděném případu ten, kdo pracuje o 13% více (místo 40 řekněme 45 hodin týdně), dostane o více než 40% vyšší plat. Ten rozdíl není ve všech profesích tak veliký, ale vždy existuje. Ženy jsou méně často ochotné pracovat více hodin týdně než je nezbytně nutné. Uvažují (v USA) „evropsky“: pracují, aby žily spíše než by žily, aby pracovaly.

Lidé s vyššími příjmy mají ve svém oboru delší praxi. Ženy jsou více vytíženy péčí o děti a domácnost. Proto většina z pracujících žen na pracovišti často i několik roků chybí. Každý rok na pracovišti znamená přitom zvýšení příjmu až o 4%. V manažerských funkcích jsou před svými vrstevníky mladší ženy upřednostňovány. Mezi top manažerkami velkých firem je 21% žen do 40 let, zatímco mezi muži ve stejné pozici jsou mužů do 40 let jen 2%.

Lidé s vyššími příjmy pracují častěji dále od svého bydliště. Muži dojíždějí do stejného zaměstnání častěji na větší vzdálenosti než ženy.

Lidé s vyššími příjmy mají větší kariérní čekávání již při nástupu do zaměstnání. Aspirace žen jsou v této souvislosti mnohem častěji nižší, než je tomu u stejně kvalifikovaných muži.

Lidé s vyššími příjmy jsou produktivnější. V americké basketbalové lize bělošští hráči vydělají v průměru jen 80% toho, co černoši, protože ti jsou prostě v průměru mnohem lepší.

Autor se také zabývá tím, co ženy přinášejí na pracoviště. Podle jeho názoru jsou ženy kooperativnější, méně často se zraní, mají proto menší nároky z pojištění, zlepšují prý morální klima na pracovišti. V politice se ženy zajímají o pracovní přípravu, vzdělávání a spravedlnost, muži pak o trestání jeho konsekvence.

Vztahy mužů a žen podléhají i v postmoderní době různým stereotypům. Tak od mužů se očekává, že budou platit za partnerku v různých situacích. Ženy očekávají, že za ně bude placeno tím více a častěji, čím jsou atraktivnější. Společenská hierarchie, dominovaná muži nezvýhodňuje muže na úkor žen, spíše naopak, je zde proto, aby muži častěji platily výdaje žen!

Mezinárodní výzkum ukázal, že mužského coby šéfa preferuje shodně 47% mužů i žen. Ženu jako šéfa preferuje 21% žen a 17% mužů.

V některých oblastech jsou ženy za stejnou práci placeny nesrovnatelně lépe než muži. Ženy na místech „inženýrů prodejců“ vydělávají prý 143% platu svých mužských kolegů. Ještě větší rozdíly jsou třeba v modelingu, kde top modelky vydělávají v průměru pětkrát více než muži. Americká vláda sestavila program, zvýhodňující ženy. Ten materiál čítá více než sto stránek. Nic podobného pro zvýhodňování mužů neexistuje.

Atmosféra na amerických univerzitách je dnes velmi nepřátelská a podezíravá ve vztahu k mužům (jako zdrojům agrese a sexuálního obtěžování či zneužívání). Ženy jsou nahlíženy jako slabší, vyžadující zvláštní ohledy a afirmativní akce.

Pro specificky ženskou kvalitu – atraktivitu, má autor specielní pojmenování „Genetic Celebrity“ Atraktivní ženě stačí jen být a třeba něco říkat, a muži se o ni zajímají. Existují také muži s takovou kvalitou, ale jen ženám stačí prostě být atraktivní („krásná“). Tato zřetelná atraktivita přináší ženám ne zcela transparentní příjmy. Už proto, že muži mají podvědomou tendenci ženám za atraktivitu platit. Ženy dostávají jako servírky vyšší spropitné. Jsou-li atraktivní a mladé, pak také různé dárky, květiny, pozornosti. Atraktivní ženy vydělávají více než muži i v právnických profesích. Muži ve vztahu k atraktivním ženám vykazují ochranitelské stereotypy. Film o tom, jak si bohatý milionář vzal šlapku („Pretty Woman“) je bestsellerem. Nic podobného v obráceném gardu neexistuje. Obecně platí, že muži sice vydělají více peněz, ženy však častěji více peněz mají, utrácejí a také si jich déle užívají.

Snaha, aby žena ve všem napodobovala muže, je nesmyslná. Z ženy by tak vznikla jakási imitace muže. Ti, kdo stále vracejí do hry údajný „pay gap“ mezi muži a ženami, zaujímají sexistické pozice. Muži nevydělávají v průměru více proto, aby vládli nad ženami a utiskovali je. Muži jsou připraveni leccos obětovat a někdy i zemřít proto, aby podporovali a chránili své ženy a děti. Feministky ve svých výzvách k afirmativním akcím zcela ignorují skutečnost, že muži umírají v průměru o 7 let dříve než ženy, že tvoří 95% těch kdo zemřou v důsledku pracovního úrazu a že tvoří 85% bezdomovců. Muži také páchají čtyřikrát více dokonaných sebevražd než ženy. Každá afirmativní akce by měla také tyto skutečnosti zohlednit.

Knížka je v záplavě různých soudobých „genderových“ prací a feministických textů velmi příjemnou změnou. Evropská unie dnes zažívá jakési kypění feministických sociálních tendencí, které se snaží zacházet s ženami jako s utlačovanou menšinou. Knížka Warrena Farrella ukazuje, že ani často uváděný a zdánlivě nezpochybnitelný argument nižších příjmů žen nelze bez hlubšího pohledu správně pochopit. Zejména jej nelze bez dalšího vydávat za projev mužského útlaku ve vztahu k ženám. Slabší (a početnější) polovina lidstva má své specificky ženské přednosti, které ji chrání před rolí utlačované oběti mužské dominance. Muži mají naopak k ženám a dětem postoje ochranitelské a sebeobětovací. Na tom by myslím nebylo správné mnoho měnit. Možná dobře míněné afirmativní akce ve vztahu k ženám mohou přinést společnosti více škody než užitku. Také proto, že uměle a překotně mění spontánně a dlouhodobě fungující vztahy mezi sexuálními rolemi. Jsou to přitom právě tyto vztahy, které i bez feministických extrémů a negativních emocí procházejí velikými změnami. Ty změny by bylo vhodné spíše registrovat, monitorovat a analyzovat než do nich začneme legislativně zasahovat.

FARRELL, Warren: Why Men Earn More. The Startling Truth Behind the Pay Gap – and What Women Can Do About It AMACOM, Washington, D.C. 2005, 270 s. ISBN 0-8144-7210-9

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)


 |  |  |  |
 |
pro nevidomé
 |
tisk
 |
AKTUÁLNÍ STRÁNKY ZDE
 |