Týden v Evropském parlamentu
18.2. - 21.2.2008

Plenární zasedání ve Štrasburku proběhlo standardním způsobem. Při zahájení předseda EP G. Pöttering opatrnými slovy uvítal vyhlášení nezávislosti Kosova. Je to z mnoha ohledů problematický a jednostranný krok, což si myslím docela dobře uvědomují také jeho podporovatelé z řad velmocí.

Evropský parlament schválil definitivní nařízení o vytvoření Agentury pro životní prostředí a s ní související Evropské informační a komunikační sítě. Úmysly evropských institucí jsou jako obvykle čisté. Není ovšem tak úplně zřejmé, jestli celá tato síť nebude jen dalším byrokratickým molochem, v jejich ustavování si Evropská unie tolik libuje.

Celý jeden jednací blok byl věnován dohledu nad vnitřním trhem z pohledu označování výrobků a hodnocení jejich kvality dříve, než jsou uváděny na trh. Diskuse ukázala, že v tomto ohledu ještě stále není společný trh jednotný. Některé ukázky soustavného porušování kvality i ochrany průmyslových vzorů jsou těžko pochopitelné. Platí to zejména o zboží, dováženého ze zemí mimo EU, zejména z některých asijských států. Evropský zákazník by měl být chráněn, protože si platí celou síť nejrůznějších kontrolních institucí. Od celníků po nejrůznější kontrolní instituce a zkušebny. Evropská komise po této bohaté diskusi bude mít zcela jistě o čem přemýšlet.

Zajímavý osud měla iniciativní rezoluce některých poslanců, týkající se faktorů, které vedou k náboru teroristů. Vedlo se hodně řečí, zejména se prosazovala levicová koncepce o tom, že terorismus souvisí zejména se sociální ostrakizací a chudobou. Je to samozřejmě hodně jinak. V definitivním schvalování pozměňujících názorů nakonec ani neprošlo ustanovení o tom, že hlavní teroristické nebezpečí představuje dnes pro EU terorismus islamistického džihádu. A tak text nakonec nebyl vůbec schválen plénem. Poslanci za ODS společně z celým klubem EPP-ED hlasovali proti.

Velkým představením z hlavního proudu politiky uvnitř Evropské unie byla debata a závěrečné hlasování o Lisabonské reformní smlouvě. Tato smlouva byla jak známo již ratifikována v Maďarsku, Slovinsku, Rumunsku a Francii. Jde o kompromis, dojednaný po neslavném konci projektu "Evropské ústavní smlouvy", dohodnuté bez podpory veřejného mínění občanů členských zemí tak zvaným "Konventem". Reformní Lisabonská smlouva byla prozíravě dohodnuta nikoli nereprezentativním sborem všelijak poskládaných "zástupců", nýbrž přímo Evropskou radou, tedy vedením vlád členských států. Z "ústavy" byly odstraněny některé nepřijatelné formální prvky, které příliš zdůrazňovaly státní federalistické prvky. Podstata smlouvy však je velmi výrazným nakročením směrem k centralizaci a etatizaci unijního projektu. V rozpravě se vedly zejména oslavné řeči o tom, jak tato smlouva bude znamenat "významný krok vpřed", směrem k dalším skvělým "pokrokům" Evropské unie. Je to vyjádření staré´ho a dobře známého evropského politického konstruktivismu. Tento politický směr se prosazuje v EU napříč politickými stranami. Spočívá v bláhové víře v to, že sepsáním podobných krasořečnických textů se společenství států posune kupředu a získá větší soudržnost. Smlouva možná některé institucionální procesy usnadní. Založí však nové tenze a spory. Předpokládá například existenci společní obranné a zahraniční politiky EU. Ta je však stále spíše zbožným přáním, než skutečností. Přes manifestační "projednání" v EP a přes naprosto většinovou podporu tohoto materiálu plénem nelze zatím hovořit o úspěšné ratifikaci. V Irsku se o Smlouvě bude jednat v referendu a poslední průzkumy veřejného mínění tvrdí, že její přijetí podporuje zde pouze necelá třetina občanů. Ostatní státy se na lisabonském summitu zavázaly, že smlouvu ratifikují parlamentem, tak jako se to stalo nedávno ve Francii. Tento způsob ratifikace však je velice silně kritizován vlivnými odpůrci Smlouvy ve Velké Británii. Není tedy zatím tak úplně vyloučeno podobné překvapení, jaké přinesla referenda o "Ústavní smlouvě EU" ve Francii a v Nizozemí. Poslanci za ODS zprávu nepodpořili protože nepřináší nic zásadně nového a je plná optimistických frází, které velmi cosi připomínají z české, a nejen české totalitní minulosti. Naše pozměňovací návrhy, směřující k revizi rozhodovacích poměrů při hlasování v Radě schváleny nebyly.

Na politické skupině EPP-ED vystoupil francouzský premiér Francois Fillon, představitel Sarkozyho hnutí UCP. V jeho projevu bylo znát, že francouzská vláda se snaží napravit svou poněkud pošramocenou reputaci v hlavním proudu unijní politiky. O část své prestiže přišla Francie, když referendum odmítlo oslavovanou "Ústavní smlouvu EU". Dnešní Francie je prý jiná, a tak to francouzské Národní shromážděná dokázalo urychlenou parlamentní ratifikací "náhradní reformní smlouvy" z Lisabonu. Francouzská vláda si uvědomuje, že Evropská unie a především sama Francie potřebují celou řadu reforem. V domácí politice se prý snaží o větší flexibilitu pracovního trhu a o vyšší podporu vědy a vzdělávání. Není možné spokojit se s tím, že Francouzi patří k národům s vůbec nejmenším počtem odpracovaných hodin na světě. Odpomoci této neutěšené situaci má uvolnění pracovních poměrů na dobu určitou a na zkrácenou pracovní dobu. Opakovaně se pan premiér zmínil o potřebě společné obranné a zahraniční politiky. Jeho poznámky byly však velmi neurčité. Na přímá dotaz o vztahu k NATO v podstatě neodpověděl. Francie se prý ve svém předsednictví ve druhé polovině tohoto roku zasadí o stabilitu v Kosovu a o formulaci společné imigrační a azylové politiky EU.

Za přítomnosti komisaře Vladimíra Špidly se konala poměrně dlouhá rozprava o demografickém vývoji v EU. Je to téma, se kterým přišli iniciativně poslanci z výboru pro zaměstnanost a sociální otázky. Evropský parlament zde má reagovat na notoricky známá čísla o setrvalém poklesu porodnosti v rozvinutých zemích. Porodnost v žádné členské zemi není vyšší než 1.8 dítěte na jednu ženu. To samozřejmě znamená postupný úbytek populace. Projevuje se to stále vyšším zastoupením starých lidí. Opakovaně se v materiálu opakuje potřeba, zapojit starší spoluobčany do aktivního pracovního poměru. Souvisí s tím rovněž nepopulární neustálé zvyšování věku pro odchod do důchodu. Jde o vývoj jistě závažný a také politika by na to měla nějak reagovat. Návrhy pršely ze všech stran. Od snahy zakázat potraty až po prosazování většího uplatnění žen v politice. Členské státy se zavazují, věnovat demografickému vývoji pozornost. Jakoby někdo proti tomu něco namítal. Z vystoupení komisaře Špidly jsem vyrozuměl, že za jednu z hlavních příčin nízké porodnosti považuje rostoucí bohatství států. Je to pohled poněkud povrchní. Postmoderní doba přinesla především zásadní změnu hodnot, ve které mít děti a řádně je vychovávat patří na stále nižší stupeň hodnotového žebříčku. Rovněž je poněkud nešťastná v této souvislosti politika moderního feminismu, která místo vyzdvihování a hájení role žen - matek, staví ženy do rovného (stejného) postavení s muži. Je to kruté nedorozumění, protože zcela nezastupitelnou rolí ženy je právě mateřství. Každá společnost má přesně tolik dětí, kolik si přejí porodit ženy, které z větší části tu společnost tvoří. Přemýšlejme proto především o významu rodičovství, a o tom, co pro řádné a pracovité rodiče může společnost udělat. Bude-li ovšem společenské hodnocení rodičovství a zejména mateřství dále klesat, můžeme se sotva nadít nějaké zásadní změny stávajícího stavu.

doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.
poslanec Evropského parlamentu (ODS/EPP-ED)